Dne 25. května se obě vaše šéfredaktorky vydaly do krajského města Jihočeského kraje, aby převzaly ceny za veškerou krev, slzy a pot, které do školního časopisu vkládají. A jelikož už to nejsou žádná mrňata, rozhodly se vydat na tu nebezpečnou cestu plnou všemožných nástrah úplně samotné! A jak to s nimi dopadlo?
První problém nastal hned v odjezdu. Jelikož tyto dvě dámy nejsou žádná ranní ptáčata, hodlaly si svůj volný den naplno užít bez nekřesťansky brzy nařízeného budíka, ospalých očí a špatné nálady. Bohužel, jak to tak bývá, štěstěna nepřeje každému, a tak vstávaly jako každý všední den. Autobus odjížděl v 8:00 z Vimperka, kde se obě nalodily a ve společnosti jedné čtečky, jedné audioknihy a jedné knihy si zpříjemnily ráno Šampionem, Netopýrem a mnoha jinými tituly. Dále byly vybaveny dvěma narychlo vytisklými mapami, kdyby je jejich orientační smysl zradil, notýskem pro zapisování důležitých poznámek a samozřejmě jídlem.
Příjezd, vytáhnutí mapky, hádání směru. Uhádnuto dobře, pokračuje se. Jediný menší zádrhel nastal, když místo doprava zatočily doleva, ale… I mistr tesař se někdy utne. (Akorát ten neměl publikum v podobě vysmátého chlapíka, který jejich počínání sledoval s pobaveným výrazem ve tváři zpoza prosklené stěny, když kolem něj prošly tam a zpět dvakrát za pět vteřin.) Když následně došly do té správné místnosti ve správném patře a zapsaly se pod správnými jmény, okamžitě si všimly občerstvení v podobě balených vod, koláčků a chlebíčků. A jelikož jsou to opravdu všímavé osůbky, všimly si i ostatních účastníků v místnosti, které pro ně nezračili žádnou konkurenci. (Nebo si to alespoň myslely.) Po uvítání před pultík předstoupil pan Přibyl, aby několika slovy obeznámil práci v oboru žurnalistika a spoustu příběhů ze života. Jednu z šéfredaktorek právě v tu chvíli navštívila múza a pošeptala jí do ouška, ať se místo toho vejrání po místnosti, která připomínala soudní místnost na Ministerstvu kouzel v Londýně ze světa Harryho Pottera, chopí propisky a notýsku pro důležité poznámky a začne kreslit. Výsledkem se stal portrét, nebo spíše karikatura, pana Přibyla, ještě jednoho pána a jedné důležité poznámky. Obsahovala sedm novinářských otázek: Kdo? Kde? Kdy? Co? Jak? Proč? S kým?
Když se až na samý konec vyhlašovala kategorie webových časopisů, byly redaktorky jako na trní. Po šesti koláčcích a jedné a půl balené vody (jedna polovina skončila na stole) si nakonec odnesly obrovskou papírovou tašku s cenami za druhé místo. Což je pořád na stupni vítězů, takže pořád dobré. Když tašku otevřely, nestačily zírat nad její… prázdnotou. Ano, i pytlíčky od brambůrků by se vedle této dámy mohly považovat za plné. A jaké dary na redaktorky vykoukly? Spoustu užitečných prospektů, zvýrazňovače, propisky, fixy a pozor, překvapení dne, klovatina. V tašce se skrývala i soupravička, která vám pomůže se zahrabat, jenž byla věnována jedinému zastupiteli mužského pohlaví časopisu, kdyby toho na něho bylo někdy moc, a stará dobrá klíčenka.
A jelikož měly dámy ještě mnoho času, zašly do obchodního domu Mercury, kde jako první navštívily Levné knihy. (Překvapení!) Obě nakoupily po jednom kusu a vydaly se dál do Gatu, CA a nakonec si den osladily zákuskem.
A byly s umístením spokojené? Rozhodně ANO! Jelikož je porazil časopis, kde mají vlastního šéffotografa, šéfilustrátora a možná i šéfnosiče kapesníčků, nemohly skončit lépe. (A vlastně ani hůře, když v kategorii byly jen dva časopisy.) Obě doufají, že na příští rok se stránky naší školy zase o něco zlepší a tým šéfů bude poražen!
První problém nastal hned v odjezdu. Jelikož tyto dvě dámy nejsou žádná ranní ptáčata, hodlaly si svůj volný den naplno užít bez nekřesťansky brzy nařízeného budíka, ospalých očí a špatné nálady. Bohužel, jak to tak bývá, štěstěna nepřeje každému, a tak vstávaly jako každý všední den. Autobus odjížděl v 8:00 z Vimperka, kde se obě nalodily a ve společnosti jedné čtečky, jedné audioknihy a jedné knihy si zpříjemnily ráno Šampionem, Netopýrem a mnoha jinými tituly. Dále byly vybaveny dvěma narychlo vytisklými mapami, kdyby je jejich orientační smysl zradil, notýskem pro zapisování důležitých poznámek a samozřejmě jídlem.
Příjezd, vytáhnutí mapky, hádání směru. Uhádnuto dobře, pokračuje se. Jediný menší zádrhel nastal, když místo doprava zatočily doleva, ale… I mistr tesař se někdy utne. (Akorát ten neměl publikum v podobě vysmátého chlapíka, který jejich počínání sledoval s pobaveným výrazem ve tváři zpoza prosklené stěny, když kolem něj prošly tam a zpět dvakrát za pět vteřin.) Když následně došly do té správné místnosti ve správném patře a zapsaly se pod správnými jmény, okamžitě si všimly občerstvení v podobě balených vod, koláčků a chlebíčků. A jelikož jsou to opravdu všímavé osůbky, všimly si i ostatních účastníků v místnosti, které pro ně nezračili žádnou konkurenci. (Nebo si to alespoň myslely.) Po uvítání před pultík předstoupil pan Přibyl, aby několika slovy obeznámil práci v oboru žurnalistika a spoustu příběhů ze života. Jednu z šéfredaktorek právě v tu chvíli navštívila múza a pošeptala jí do ouška, ať se místo toho vejrání po místnosti, která připomínala soudní místnost na Ministerstvu kouzel v Londýně ze světa Harryho Pottera, chopí propisky a notýsku pro důležité poznámky a začne kreslit. Výsledkem se stal portrét, nebo spíše karikatura, pana Přibyla, ještě jednoho pána a jedné důležité poznámky. Obsahovala sedm novinářských otázek: Kdo? Kde? Kdy? Co? Jak? Proč? S kým?
Když se až na samý konec vyhlašovala kategorie webových časopisů, byly redaktorky jako na trní. Po šesti koláčcích a jedné a půl balené vody (jedna polovina skončila na stole) si nakonec odnesly obrovskou papírovou tašku s cenami za druhé místo. Což je pořád na stupni vítězů, takže pořád dobré. Když tašku otevřely, nestačily zírat nad její… prázdnotou. Ano, i pytlíčky od brambůrků by se vedle této dámy mohly považovat za plné. A jaké dary na redaktorky vykoukly? Spoustu užitečných prospektů, zvýrazňovače, propisky, fixy a pozor, překvapení dne, klovatina. V tašce se skrývala i soupravička, která vám pomůže se zahrabat, jenž byla věnována jedinému zastupiteli mužského pohlaví časopisu, kdyby toho na něho bylo někdy moc, a stará dobrá klíčenka.
A jelikož měly dámy ještě mnoho času, zašly do obchodního domu Mercury, kde jako první navštívily Levné knihy. (Překvapení!) Obě nakoupily po jednom kusu a vydaly se dál do Gatu, CA a nakonec si den osladily zákuskem.
A byly s umístením spokojené? Rozhodně ANO! Jelikož je porazil časopis, kde mají vlastního šéffotografa, šéfilustrátora a možná i šéfnosiče kapesníčků, nemohly skončit lépe. (A vlastně ani hůře, když v kategorii byly jen dva časopisy.) Obě doufají, že na příští rok se stránky naší školy zase o něco zlepší a tým šéfů bude poražen!
Komentáře
Okomentovat