Jak holky (nejen) běhaly v Izraeli

V 7³⁰ budíček. „Sakra, to už to má být dnes?!“ říkám si pro sebe. Ano, právě dnes ležím na posteli v luxusním hotelu v Izraeli a spolu s dalšími čtyřmi lyžařkami - Naty,Terkou, Terkou a Kájinou máme reprezentovat náš gympl, protože se konalo Mistrovství světa v přespolním běhu, což jsme si přece nemohly nechat uběhnout.



Najíst se, ujet asi hodinku busem a už jsme se octly v klasickém závodním kolotoči - rozběhat se, protáhnout a jdeme na věc!

A nevedly jsme si vůbec špatně, přestože prach a rovinatý terén nám moc neseděly. Naty se ničeho nelekla a dokonce první kilometr vedla! Celkem nečekaně závod ovládly Turkyně. Je pravda, že se rozbíhaly oproti nám o dost déle, což se nám s holkami zdálo podezřelé, ale rozhodně bychom si je „netiply“ na vítězky závodu.

Když jsme se po závodě pořádně napily a vzpamatovaly, zašly jsme zafandit našim klukům z Nového města na Moravě, které čekala porce o dva km náročnější, tedy 5 km.

Potom nastal čas na pozávodní „selfie“ fotky s Turky, Slováky a jinými družnými národy. Výkřík „And now selfie!“ byla asi ta nejužívanější anglická věta :-) …

V duchu dobré nálady se pak nesl celý týden. Poznaly jsme krásné okolí Galilejského jezera, šplhaly po kopcích, navštívily mnoho „Mekáčů“ kvůli Wifi připojení, všechny závodníky jsme pobavily naší spartakiádou, kterou jsme nacvičovaly s izraelským tanečníkem…Zkrátka, Izrael nás doslova pohltil svou zvláštní atmosférou. Myslím, že můžu mluvit za všechny, že jsme si ho užily, jak nejvíc to šlo, nebo spíše, jak nejvíce nám bylo dovoleno :-).

Tereza Kreuzigerová