V minulém článku jste se mohli dočíst, že jsem se též zúčastnila vimperské Rockpárty, kde jste mohli vidět BOY, Pipes and Pints a Horkýže Slíže. V ten večer se ze mě na chvíli stala reportérka a měla jsem tu čest zeptat se kluků na pár otázek, udělat s nimi fotky a pak jsem celý večer více méně fotila, ale to spíš pro sebe. Původně tento rozhovor měl dělat můj strýc Šimon, o kterém většina z vás asi slyšela, jelikož je jedním z pořadatelů Rockpárty. Ale neměl čas, a tak požádal mě. Jsem ráda, že jsem měla tu možnost. Možná se to nezdá, ale je to velká zkušenost!
Sešli jsme se s kluky u merche. Podali si ruce, ještě jsem musela být zaškolena, jak používat diktafon a mohlo se jít na věc! Je zcela neuvěřitelné, jak mě asi už po dvou minutách začala bolet ruka. Nakonec jsem to vydržela těch minut asi patnáct a vzniklo z toho toto:
Odkud
přišel nápad na společnou tour?
Kuko: Kdysi jsme se potkali na
fesťáku a nezávazně jsme se o tom bavili. Pak nějakou dobu trvalo, než to
dostalo nějakou podobu a doladit co a jak – dát tomu hlavu a patu, společný
song a pár dalších nápadů, jak by to celé mohlo vypadat. A najednou je tu
dnešní den a my jsme tady.
Vojta: My jsme se o to turné pokoušeli
už asi druhým rokem. Věčně se nám rozcházely plány a konečně to klaplo až letos
a to z toho důvodu, že nevydáváme desku, ani nic podobného. Chtěli jsme
fanouškům přinést něco extra, abychom každá kapela nejeli jenom klasickou tour.
Pak se vymyslel společný song a doladili jsme, jak prolnout to naše vystoupení,
aby to bylo zajímavé.
Ještě
před tímto turné jste složili společnou píseň Open Road, která je v angličtině.
Uvažovali jste například i o zařazení české/slovenské části?
Kuko: O české nebo slovenské části jsme uvažovali, ale
angličtina a slovenština většinou nejdou dohromady. Ona ta angličtina je
vlastně taková zlatá střední cesta. Ti kteří neuměli anglicky zpívali takovou
dětskou řečí, což nakonec vyšlo celkem vtipně. Naopak ve slovenštině se zas
necítil Mike doma. Nakonec z toho vyšlo to, co jste mohli slyšet
Vojta: Kluci jsou srandisti, přišli s
dobrou písničkou a dobrým hudebním nápadem, jenomže chtěli, aby do toho Mike
zpíval slovensky. To jim samozřejmě nevzal, protože Mike je takový, jaký je.
Nakonec to ale dopadlo dobře a sešli jsme se na Open Road.
Zahrajete
společně i nějaké další písničky ze vzájemných repertoárů?
Kuko: Uvažujeme nad tím, ale vzhledem
k tomu, že se za jízdy vše mění, to zatím nevypadá. Některé věci jsme dneska na
zvukovce zkoušeli dokonce úplně poprvé. Byla to ale zábava, a proto si myslím,
že je lidem potřeba servírovat věci připravené i nepřipravené. Když se pak
potkají dva fanoušci, jeden z Vimperka a druhý z Brna, si řeknou, že každý
viděl trochu jinou show. Je dobré lidi stále držet v tom, že je třeba chodit na
koncerty, protože stále to bude v něčem jiné a vždycky se tam něco domyslí.
Vojta: Myslím, že kolikrát to bude
překvapení i pro nás samotné. A o to jde.
Kromě
Vimperka navštívíte ještě Brno, Prahu, Ostravu, Plzeň a Karlovy Vary. Podle
čeho jste vybírali města, která navštívíte?
Kuko: To je otázka více méně na
agenturu, která to dělala. Nás zastupuje v České republice česká agentura,
protože je to ze Slovenska daleko. Tyto agentury znají ty kluby a organizátory,
podle toho vybraly tato města a myslím si, že je to celkem dobře rozložené.
Velké i malé kluby, navíc někdy je lepší dát pět silných koncertů než dvacet
menších a rozmělnit fanoušky. Zároveň je super navštívit i menší města jako je
Vimperk, kde už dva týdny předem pořadatel hlásí vyprodáno. S tímto výběrem
jsme tedy spokojení.
Vojta: Obě kapely si po tomto turné
plánují dát pauzu, tedy alespoň v Čechách. Pracujeme na nových věcech, takže
pár měsíců se po nás, jak se říká, slehne zem. Z toho důvodu jsme chtěli udělat
to turné ve větších městech, aby měli všichni fanoušci možnost se sjet a užít
si to společně.
Ještě
před dnešní vimperskou premiérou jste zahráli krátký set na pražském Back To
School. Jak jste si své společné vystoupení užili?
Vojta: Nastupovali jsme ve chvíli, když fanoušci křičeli, že
chtějí Chinaski. Jenže na stage jsme vlezli my jako překvapení, takže celkem
koukali. A když pak na stage nastoupili i kluci ze Slíže, to už byl velký řev.
Líbilo se jim to, bylo to super. Chytlo je to
okamžitě a i když jsme zahráli jen tři písničky, hned se rozjel kotel. To
kouzlo tam rozhodně je.
Jako
support jste si na své tour vybrali kapelu BOY. Proč padla volba právě na ni?
Vojta: Nedávno vydali hodně dobrou
desku, kterou produkoval Tommy z kapely Turbonegro, což je velké jméno. Navíc
měla skvělé ohlasy jak od fanoušků, tak od novinářů. Napsali jsme o nich
klukům ze Slíže, že by s námi mohli jet, protože jejich vystoupení opravdu
stojí za to. Mají jak dobrou muziku, tak i dobrou show, pořád se něco děje.
Skvělý doplněk celého turné.
Po
turné plánují obě kapely tvůrčí pauzu. Kdy se plánujete vrátit na pódia? A budou
s návratem spojené i nové desky?
Kuko: U nás je to taková poloviční
pravda. Tvůrčí pauza bude, ale my přitom hrát budeme. Potřebujeme koncerty,
protože nás inspirují. Nicméně v Čechách nejméně do dubna už nic.
Vojta: My to máme podobně, ale určitě
nebudeme hrát až do konce března. Až v dubnu jsou tam první koncerty. Jinak se
rozutečeme tak různě po světě a každý si budeme pracovat na svém.
Obě
kapely mají za sebou několik zajímavých zahraničních zkušeností – Pipes and
Pints například koncerty v Rusku, Horkýže Slíže mimo jiné na Kypru. Lákají
vás ještě nějaké další destinace?
Kuko: Protože zpíváme slovensky, jsme
dost závislí na tom, aby tam byli Češi a Slováci. Pipes and Pints mají výhodu,
že můžou navštěvovat všechny země, angličtina je světový jazyk. Je to super jít
hrát někam ven a poznat to tam. Například jsme ale byli v Maďarsku a Polsku -
tam je to jedna radost! Jinak jsme v tomhle ale za klukama a máme co dohánět!
Vojta: Nutno podotknout, že když už
kluci někde hrají, mají tam třeba 500 lidí, zatímco my, když jedeme například
turné a pachtíme se po klubech včetně neděle, pondělí, úterý, to se nikomu moc
pařit nechce, často hrajeme pro pár desítek lidí. Za těch pár let jsme si ale
po Evropě už vybudovali svoji základnu fanoušků, třeba ve Francii, v Německu.
Když hrajeme třeba v pátek nebo v sobotu, jsou to koncerty srovnatelný s
Čechami. Mojí osobní metou a lákadlem je Asie.
Jestli jste dočetli až do konce, tak vám gratuluji! Ano, rozhovor je poměrně dlouhý, ale přece jenom se chcete něco dozvědět a ne jen: ,,Čau kluci, jak se daří?" To opravdu ne. Bylo to fajn si zkusit něco nového. Nakonec jsem hodila s kluky fotku a pak je viděla, ještě když přišli na stage a já se motala někde v první řadě. A řeknu vám, takový Vojta bez trika a Kuko v sukni, to je bašta.
Mimochodem tento rozhovor si můžete, nebo jste si mohli, jako první přečíst na známém hudebním serveru i-kliku.
Na příští Rockpárty na viděnou!
(Zdroje: Archiv Pipes and Pints a Horkýže Slíže, GB Photography)
Komentáře
Okomentovat