Už je to necelé dva týdny, kdy někteří
studenti naší školy, včetně mě, úspěšně ukončili taneční kurzy mládeže pro
rok 2014 a samozřejmě že všichni bez jakýchkoliv problémů. Tak přeci jen, jsou
to studenti vimperského gymnázia, stoprocentní kvalita.
Dále jsme se i všichni zúčastnili něčeho, jako „rychlokurzu“ společenského chování a to tak, že nám bylo velmi efektivně podáno pár zásadních pravidel o tom, co se ve společnosti sluší a patří.
A na konec to nejlepší a nejhlavnější část celých tanečních, věneček aneb poslední slavnostní hodina tanečního kurzu!
Celé
taneční se skládaly celkem z 11 slavnostních večerů:
- 8 výukových lekcí
- 2 prodloužené lekce
- závěrečný věneček
Trvaly od 27. září až do čertovského 5. prosince a během této, i když se to nezdá,
poměrně krátké doby, jsme se stihli naučit variace do spousty tanců a to waltz, tango, valčík,
foxtrot, cha-cha, polka, jive, salsa, mazurka, blues, čardáš, slowrock a další.
Právě výuce salsy byla věnována i speciální lekce a to přímo s lektorem
salsy Javierem Jesusem Escobarem Castillem a s jeho taneční
partnerkou Adélou. Tento večer byl opravdu něčím zvláštní. Jeho prapodivnou atmosféru
nečilo jen to, že jsme zapojili kreativnost a připravili si v podstatě
taneční róbu ve stylu latinsko-amerických
tanců,
ale také to, že Javier opravdu pochází z prostředí známého
rytmem salsy, z exotického Peru.
Tím to
ale vše nekončilo! Ještě na nás čekala jedna spešl lekce a to country lekce. Na
tuto lekci jsme se opět vyšňořili a to v kovbojském stylu. Takže všude kam
se člověk kouknul, viděl buď samé kraťasy, klobouky, copánky, ale hlavně KOSTKA
STYLE!
Vždycky
nám byla ale velkou motivací při tom dumání nad kostýmy a slíbené vyhlášení nejlepší dívčího a chlapeckého kostýmu a k tomu předání
sladké odměny. Vítěz samozřejmě může být jen jeden, také byl, ale upřímně,
podle mě by měl nějakou tu odměnu dostat každý, kdo se nějak zapojil, protože
už i tohle byla velká odvaha a navíc, všem to vždycky strašně moc slušelo.
Kromě
těchto klasických lekcí, které trvaly obvykle od sedmé hodiny večerní až do půl desáté, jsme měli i tzv. prodloužené lekce. Už podle názvu je jasné,
že to byly o něco delší taneční večery, celkem dva. Na těchto večerech jsme
měli šanci předvést vše, co jsme se do té doby naučili a také si dokonce
zasoutěžit. No, a abychom nebyli stále v pohybu, každý z těchto večerů
byl zpříjemněný i tanečními vystoupeními. Nejprve v podání vítězného tanečního
páru v kategorii juniorů České a Slovenské republiky a v dalším večeru
dětského tanečního souboru. Opět zážitek.
Dále jsme se i všichni zúčastnili něčeho, jako „rychlokurzu“ společenského chování a to tak, že nám bylo velmi efektivně podáno pár zásadních pravidel o tom, co se ve společnosti sluší a patří.
Mimochodem, tušili jste, co to je „společnost“? A jste právě teď ve
společnosti? Ano, jistě. Kdybychom teď byli ať už v divadle, v kině, na recepci, na návštěvě
nebo na plese - stále bychom byli ve společnosti. Pokaždé by platila trochu
jiná společenská pravidla, ale jedno, to hlavní, by platilo vždy.
Společenské
pravidlo číslo jedna zní: Ve společnosti si nejsme všichni rovni.
A na konec to nejlepší a nejhlavnější část celých tanečních, věneček aneb poslední slavnostní hodina tanečního kurzu!
Davy lidí stojí
frontu v průčelí Cihelny… obsluha v šatně nervózně už nejmíň popáté
zdůrazňuje, že jsou k dispozici opravdu dvě fronty a ne jen jedna… na baru
číšník nestíhá obsluhovat zákazníky a dámské toalety jsou opět zcela plné. Každá
chce být přece ta nejkrásnější hvězda večera.
Tak nějak by se dala popsat
situace těsně před zahájením celé všemi očekávané akce. Poté následoval
obrovský zmatek v pořadí jednotlivých párů při slavnostním nástupu, ale
nakonec jsme to zvládli. A nejen to, ale celý večer. Jak už tančení pouze v párech,
tak i s kamarády a rodiči.
Bylo i vyhlášení nejlepšího páru tanečních,
přičemž nejlepším tanečníkem a tanečnicí se stal Miroslav Klíma a Kristýna Vondrášková.
Tihle šikulové dostali za odměnu dort a krásnou květinu. Pak na nás čekalo
vyhlášení, kdo se stane králem a královnou celých tanečních kurzů. V této
kategorii měli možnost hlasovat všichni, kteří byli přítomni v sále.
Nejlepšími byli zvoleni a následovně i parádně ošerpováni a odměněni Dominik Lukeš
a Michaela Willmanová. Nenapadá mi nic jiného než otázka: „Kam až sahaj
Hujerovi?“
Závěr patřil
diskotéce, ale ještě předtím přišla chvíle, kdy měl každý tu příležitost,
přijít do čela sálu a kdy mu byl předán oficiální certifikát O úspěšném absolvování
základních tanečních kurzů pro mládež ve Vimperku 2014. Všem dodatečně
gratuluji, zvládli jsme to!
Poslední část tohoto
článku bych chtěla věnovat velkému poděkování. Zaprvé panu Tomáši Gaudníkovi za
to, že měl s námi všemi takovou trpělivost a hlavně za to, že díky němu
jsme si prožili několik krásných večerů a mohli jsme poznat tolik nových lidí
a kamarádů a zadruhé svému každovečernímu partnerovi a zároveň i našemu
redaktorovi Honzíkovi Jandovi, že to se mnou tak dlouho vydržel jak už na těch
tanečních, tak i ve školní lavici. Konečné shrnutí zní: Taneční jsou opravdu
událostí, na kterou se v životě nezapomíná a v rámci možností se stanou i srdeční záležitostí. Každému, kdo se k podobnému absolvování
kurzů rozhoduje a není si ještě zcela jistý, radím stručně a jasně → Jděte do
toho!
Krásné Vánoce a ať
vás najde bohatý Ježíšek O:-)
Komentáře
Okomentovat