Rok 2005
Vesnička Marikuppam v indickém státě Karnataka. Pronajatý
domek bez tekoucí vody a elektřiny. V něm žije pět sester včetně devítileté
Rebeccy, která chodí do třetí třídy a přála by si studovat dál.
O více než 7 000 km dál na vimperském gymnáziu přijde jedna
studentka 5. G s nápadem zapojit se do projektu Adopce na dálku. Spolu se
svými spolužáky a třídní učitelkou Mirkou Tomáškovou osloví celou školu a pustí se do
vyřizování žádosti. Devítiletá Rebecca se stává novým „dítětem“ naší školy. V roce 2006 uspořádá třída první sbírku a do Indie
posílá 7 680 Kč.
Organizovat sbírku si krátce vyzkouší ještě loňští maturanti
a od roku 2010 se vybírání peněz pro Rebeccu naplno ujímá naše třída., současná 6. G.
Moc dobře si vzpomínám, jak jsme se první roky odhodlávali
vždy několik minut, než jsme vstoupili do třídy s cílem upozornit naše
spolužáky, že by si měli připravit nějaké drobné pro naši adoptivní holčičku.
Nakonec jsme se naučili povídat o Rebecce i bez papíru a v počítání
peněz už máme také praxi. Ale co si budeme povídat, hádat se, kdo
z dvojice bude před třídou mluvit, jsme se nepřestali nikdy. Těžko bych spočítala, kolikrát jsem za ty roky vyslechla větu: "Já klepu, ty mluvíš."
Ve čtvrtek 5. března jsme podesáté a naposledy obešli
všechny třídy, zachránili pokladníky před zkoušením, povzdechli jsme si nad
těmi, co příspěvky vybrat zapomněli, a s napětím spočítali všechny příspěvky.
Bude to souhlasit, nebo ne?
Ještě poděkovat třídě, která vybrala nejvíce, a můžeme naposledy poslat Rebecce peníze, aby si mohla nakoupit učebnice, uniformu a další školní pomůcky.
Na závěr bych za sebe a všechny, kdo za ty roky alespoň
drobným příspěvkem přispěli, popřála Rebecce, aby se jí její sny opravdu splnily.
Hodně štěstí!
நல்ல அதிர்ஷ்டம்!
Komentáře
Okomentovat