Bělostná pastelka

Charitativní sbírka pro nevidomé Bílá pastelka očima jednoho z aktérů ze 7. G:

Jednoho krásného dne se celé naší početné třídy mile optala paní zástupkyně: „Nechce udělat dobrý skutek a také pomoci škole?“ Ještě jsme ani nevěděli, oč jde, ale z mé strany byla odpověď hned jasná: „Ano!“ Naneštěstí člověk nemůže běhat po městě sám a nahatý. Natož v takovém stavu chtít po lidech příspěvky pro nevidomé.
Byli jsme proto vybráni čtyři: dvě dvojice rytířů, řádu Bílá pastelka. Nemálo vět padlo v pár minutách a my jsme již věděli, na co krásného jsme se bezhlavě přihlásili. Také jsme vyfasovali náležité náčiní (jmenovky, trička, kasičku).

Zrána mrazivého 14. října jsme vedle romantických obláčků páry pozorovali noc tančící nad svým krajem. Vyráželi jsme na lov. Lovili jsme to málo dobra, jež zbylo zde, v srdci Evropy. Jak málo štědrosti skrývalo se v občanech města Vimperk. Mnozí na nás jen zívali a doufali, že nás to odradí. Avšak já a můj dobrý přítel Honza Filip jsme byli tou nejlepší osinou! Nikdo se nás nezbavil, nehleděli jsme na výmluvy. Bez soucitu jsme žádali dobročinnost.

Den se skutečně vleče, když lidé jen utíkají nebo se vymlouvají, že nemají drobné, že přispívají jinak, že tohle a támhleto. Mě však mnoho lidí příjemně překvapilo, kasa se plnila láskou skoro sama. Dali jsme si kratičkou pauzu, abychom byli připraveni v plné síle na odpolední chodníkovou špičku v centru. Pěší zóny byly podle předpokladů plné vandrujících lidí. Tak jsme pokračovali. Celé údolí města jsme prošli několikrát.

Jeden by až nevěřil, jak krásné takové pomáhání je. Já jsem se do rozsévání úsměvů, lásky a milosrdenství tak vžil, že jsem skoro zapomněl trhat plody dobročinnosti, mince. Leč je to k neuvěření, opojení živlu města nás všechny tak uchvátilo, že jsme nakonec s celou sbírkou peněz přišli pozdě.

Pár překrásných říjnových dní proběhlo a my už jsme málem zapomněli na všechno to dobro, co jsme roznesli. Naštěstí nám moc milá paní zástupkyně přišla osobně poblahopřát k výkonu, jenž prý převýšil výkony jiných dobrých bílých duší v našem kraji.

Václav Kasal, Jan Filip