Dopis mému doposud nenarozenému dítěti

Nejsem rodinný typ. Sourozence bych vyměnila za roztomilé štěně, klábosení o mých vztahových úspěších u rodinného stolu také nemám zrovna v lásce a ačkoli ženy před dávnými lety už v mém věku měly klíďo píďo alespoň jednu polovičku jejich DNA ve formě malého caparta na klíně, já si ani nedokážu představit, že bych měla strávit devět měsíců jako pátrací balón. (I když tak s výjimkou chybějícího parazita přežívám osmnáct let.)

Milé dítě,

nejdříve bych Ti chtěla pogratulovat. Máš tu nejlepší maminku pod sluncem! Jsi již dost mentálně vyzrálé na to, abys rozpoznalo jednotlivá písmenka abecedy. Výborně. Nejspíše Ti to dělalo ze začátku trochu problémy. Počítám s tím, že budeš dysgrafik a dyslektik, pokud máš talent a štěstí po mamince, ale také se může stát, že budeš inteligenčně průměrný bez jakýchkoli psychických poruch. Pochybuji.

Možná si již zažilo ty chvíle, kdy na Tebe byla maminka bezdůvodně přílíš přísná, možná taky ne. Neboj se, to přijde. Čím to odůvodnit? Začněmě třeba tím, že:

  • Jsi jí po dobu devíti měsíců kradlo živiny, aniž by ses uráčilo třeba jen zeptat.
  • Kopalo a jinak fyzicky napadalo. Prostě jen tak.
  • Nabádalo k tomu, aby jedla nechutné kombinace jídel a to i s přídavkem.
  • Nutilo se intimně sbližovat v ranních hodinách se záchodovou mísou.
  • A co si budeme povídat, vypadala jsem jak hroch. Smrdutý, unavený hroch s výkyvy nálad horšími jak před periodou.

A to nejsou moc příjemné zážitky.

Jak sis jistě stačilo povšimnout, maminka je úspěšná doktorka českého jazyka, (Nebo spisovatelka, či manželka nějaké popové hvězdy, ještě jsem se nerozhodla.) což znamená, že na vaření, uklízení, praní, žehlení a starání se o Tebe nemá čas. Proto si pořídila tatínka. Můžeš se na něho obrátit s jakýmkoli problémem. Nejlépe mu to myslí kolem druhé hodiny ranní, tak si nastav budíka. Jenom Tě prosím, hlavně nebuď maminku. Potřebuje svůj spánek krásy, protože… Nechce skončit ve fázi smrdutého a unaveného hrocha.

K Tvému zbřichalezení. Musel to být průšvih, jak jinak. Po několikahodinovém přemlouvání, abys laskavě nedělalo drahoty a konečně se odhodlalo započít proces rození, neboť kontrakce nejsou zrovna něco, co bych s radostí praktikovala o svém volném čase, jsi se po nepodařeném pokusu oběšení se na pupeční šňůře konečně dostalo ven. Nutno podotknout, že po svém řádění si zanechalo matčino lůno jak po hurikánu Katrina, za co Ti opožděně moc děkuji.

A co Tě čeká a nemine?
Jsi mé dítě, musím Tě milovat. Je to sepsáno v zatím nezveřejněném rodičovském zákoníku, který bych měla uznávat a číst každou třetí středu v sudém týdnu. Prostě a jednoduše. Pravidla určuji já a někdy tatínek, pokud mu to dovolím. Ty, jako naše kombinace, bys mělo:

  • Poslouchat rodiče.
  • Milovat je.
  • Respektovat je.
  • A v případě nedostatku potravin v ledničce si zavolat donáškovou službu. (Číslo bude na ledničce.)

Možná jsi lehce zmateno, drahé dítě, ale neboj se. Tvé zpomalené chápání je následkem lehkého drknutí hlavičky o stůl, když ses soukalo ven. Doktoři říkali, že by to nemělo být nic drastického, pro jistotu jsme Tě ale přihlásili do pomocné školy. V případě, že by to opravdu nic nebylo, budeš alespoň jedničkový žák.

Miluju tě,
máma

Komentáře