Jak jsme se báli Virginie Woolfové

Součástí výuky českého jazyka je absolvování divadelního představení. Třetí ročníky (spolu s 6. G) se minulou středu vydaly do Prahy, aby v divadlu Rokoko zhlédly hru amerického dramatika Edwarda Albeeho Kdo se bojí Virginie Woolfové?

Ze začátku přicházejí na jeviště čtyři postavy, čtyři různé charaktery. Ukřičená a rázná Martha (Veronika Gajerová), nelítostný a flegmatický George (Aleš Procházka), krásný a sebevědomý Nick (Viktor Dvořák) a nakonec hloupá a naivní Honey (Veronika Kubařová). Starší manželé Martha a George, mezi kterými je, již na první pohled, něco v nepořádku a mladší, idylický pár Nicka a Honey.

Zdroj: www.mestskadivadlaprazska.cz

S postupující nocí a přibývajícím alkoholem v krvi se ovšem černá a bílá smíchává a ukazuje se, jak jsou si obě dvojice ve skutečnosti podobné. Vývoj postav je podpořen skvělými výkony všech herců. Rovněž musím vyzvednout práci překladatele Jiřího Noska a režiséra Petra Svojtka. Splnit všechny náročné požadavky Albeeho a zpracovat hru podle jeho přestav, jistě nebyl snadný úkol. 

Čtveřice celou noc stráví hraním her, které musí připadat divákům velmi bizarní. „Hurá na hosty“ patří k těm normálnějším. Každá má svá pravidla, někdo je chápe skvěle a ví, jak hru hrát, někdo se ve hře nevyzná a nechá se jí jen unášet. A když někdo pravidla poruší? Jeho protihráči se postarají o to, aby pochopil, že se to nedělá.

Zdroj: www.prague.eu

Přestože představení zcela postrádalo děj a bylo založeno pouze na dialozích, nechybělo mu závěrečné rozuzlení, díky kterému všechny dílky skládačky zapadly na své místo, a všechny hádky, urážky a vyčítání si najednou dávají smysl.

Trochu rozpačitá jsem z vulgárních výrazů, kterými je celá hra hojně proložená. I když se k emočně vypjatým dialogům bezpochyby hodily a dodávaly jim na realističnosti, na můj vkus jich tam bylo až příliš. Pravdou je, že šokující dojem ze hry, kterého chtěl autor dosáhnout, ještě prohloubí.

Napsat, že se mi představení líbilo, nejspíš nebude ta správná formulace. Přestože jsem her, ve kterých se řeší manželské a partnerské vztahy, viděla docela dost, všechny byly jen slabým odvarem oproti Virginii Woolfové. Nicméně ho rozhodně doporučuji a sama za sebe doufám, že se na něj podívám za pár let, kdy se budu na určité problémy dívat určitě trochu jinak než teď.