[Píšete vy] Pár slov od koštěte

Několik měsíců jsem se snažila vybudit vás, čtenáře k aktivitě. Chtěla jsem, abyste využili prostoru školního časopisu a napsali, co se vám nelíbí. A konečně, první vlaštovka do redakce přiletěla. Přečtěte si tedy "téměř" anonymní (a dosti kritický) názor na čistotu naší školy.

Další týden špatného počasí, sněhu mezi budovami, snahy udržet se na nohou na pantoflích... A slib nepřezouvání se nikde ... Hledáme odpovědi. Kde? U našich uklízeček.

Jak všichni víme, když napadl sníh, tak nám studentům povolili se nepřezouvat. Všichni jsme jásali, že konečně nebudeme při přechodu mezi budovami riskovat mokré ponožky, pády, špinavé kalhoty, drobné modřiny a v horším případě i zlomenou nohu. Ale nastal menší problém. Škola nebyla "uklizená" tak jako bývala, když jsme se přezouvali, i přesto že asi polovina studentů zůstala věrná klouzavým pantoflím. Proč ten "neobvyklý" nepořádek?

Protože uklízečky nebyly ochotné vytírat místo jednou za dva až tři dny denně (upozorňuji, že četnost vytírání je vyzkoušená) a možná i vícekrát než jednou, aby skvrny od posypové soli zmizely. Sám pan ředitel tento týden nepřezouvání kladně rozhodně nehodnotil. Prý podlahové krytiny v naší škole nejsou přizpůsobeny venkovní obuvi. Nemyslím si z dlažby a lina, které jsou v naší škole, jde vše setřít naprosto krásně. Takže my studenti můžeme poděkovat našim paním uklízečkám za to, že svými stížnostmi panu řediteli způsobily, že se i ve dvou metrech sněhu se budeme lopotit v klouzavých pantoflích.

Upřímně se přiznávám, že bych litovala každého kantora, který by si odložil své pomůcky do poličky v katedře, která je díky prachu perfektním malířským plátnem. O počítačích nemluvě. Aby v kabinetech měli učitelé na monitorech vrstvy prachu, přes které nejsou schopni ani vidět na zápis známek je opravdu žalostné. A aby se kabinetem táhly pavučiny od stropu téměř až do úrovně nízkých skříní? Copak jsme na dobrodružné výpravě 

s Indianem Jonesem, abychom toto museli podstupovat? Závoje pavučin, které by stačily sto nevěstám a to by se každá mohla vdát třikrát, po celé škole?  Skvrny či drobky na zemi, které své místo neopouští několik dní, týden nebo dva? Pokaždé když scházím od ředitelny a shlížím ze schodů, tak si myslím, že školní trofeje by si ten prach taky nezasloužily. V šatnách padající omítka a pavučiny, které nebyly uklizeny několik měsíců a když už, tak ne všechny? To je těžké vzít smetáček a lopatku a dvakrát se ohnout? Jeden čistý ručník na měsíc ve třídách i 

v kabinetech? To vše zaznělo i od dalších spolužáků na pravidelné středeční schůzce s panem ředitelem, takže nezastávám tento názor sama.

A abychom to mile ukončili. Nový kalendářní rok v lednu jsme opět začali tradičně bez toaletního papíru a ubrousků na záchodech.. :)

Nechci nikomu křivdit, ale žádná uklízečka se nikdy nepředře, pokud sama nechce. A v případě že je ochotná udělat více, než jen to nejnutnější, může si práci rozložit v rámci své pracovní doby tak, aby měla uklizeno.
Z vlastní zkušenosti z pěti podniků, kde se to vše nejnutnější dá udělat relativně "langsam" za polovinu pracovní doby (někde i méně).