
První tři divadla zhlédneme ještě s úsměvem. Po
rozborovém semináři se do naší skupinky vkrádá tréma a objevují se první
zoufalé výkřiky:
„Já hrát nebudu!“
„Já pak nejdu na seminář!“

Na vzdychání ovšem není čas, za půl hodiny hrajeme. Postavit
scénu, obléct, nalíčit, učesat, vyzkoušet akustiku a jdeme na to. Až na malé
problémy s padajícím plechem a ztracenou figurkou jsme s naším výkonem
spokojené, takže se ještě potěšíme zhlédnutím téměř profesionálního přestavení
dvou slečen a můžeme si jít vyslechnout ortel.
Na seminář se vydáváme nervóznější než na jeviště, ale
odcházíme vcelku spokojené. Kritiku,
kterou čekáme, dostaneme, ale jinak se porotcům naše hra líbí a dokonce by si
přáli další díly. Jediné, co nás trochu zarazí, je pochvala určená pro paní učitelku
Slepičkovou: „Je to vtipně napsané. Na to, že jste žena.“
Už jako bohyně (jak nám začali všichni přezdívat) se
vydáváme ubytovat do DDM a stesky po chybějící sprše zaženeme procházkou po
Krumlově bez turistů a zakončenou posezením v čajovně.

„Ocenění za scénář získává Spirála Vimperk za inscenaci A.
H. A.“ S úsměvem převezmeme, vyslechneme gratulace a hurá domů!
Co říci závěrem? Rozhodně nešlo o dva promarněné dny,
dostaly jsme spoustu cenných rad, podívaly se, jak různě se dá divadlo pojmout,
načerpaly spoustu zkušeností a inspirace a v neposlední řadě jsme si
udělaly krásný výlet do Krumlova. Bez
turistů.
Komentáře
Okomentovat