Třeboň poetická

Když jsem se letos v únoru náhodou dozvěděla o přehlídce uměleckého přednesu Třeboň poetická, ihned jsem byla rozhodnutá, že se chci zúčastnit. Nejsem sice žádný profík, ale k recitaci mám od dětství blízko. Začalo to přednášením na vítání občánků v mateřské školce, pokračovalo různými soutěžemi pro základní školy a pomyslným vrcholem mého umění se stala právě Třeboň poetická.

Jak napovídá samotný název, zmíněná akce není soutěží, nýbrž přehlídkou. A to je podstatný rozdíl.

Zatímco na soutěži jsou ostatní účinkující vašimi rivaly a porotci jsou jen málokdy nestranní, na Třeboni poetické, kam se může přihlásit kdokoliv se zájmem o poezii a mluvené slovo, se přednášelo v přátelské atmosféře a každému výkonu byla věnovaná stejná pozornost.

Ale zpátky k mému příběhu: Jako soutěžní texty jsem si vybrala proslulý Taťánin dopis Oněginovi od A. S. Puškina a neméně známou povídku Proč jsem tak krásně hrála Bruchův koncert od Zdeny Salivarové. Protože jsem se o přehlídce dozvěděla zhruba v polovině února, měla jsem na přípravu pouhý měsíc. Díky ochotě paní učitelek Tláskalové a Slepičkové, které mi poskytly řadu užitečných rad a byly mi velmi nápomocné, jsem však v sobotu 19. března mohla vybraná díla přednést
v Divadle J. K. Tyla v Třeboni v plné parádě.

V porotě zasedli skuteční odborníci - Aleš Vrzák, šéfrežisér Českého rozhlasu, Emílie Zámečníková, odbornice na přednes působící mimo jiné na DAMU, a Alena Zámečníková, členka literární redakce Českého rozhlasu Vltava, kteří přísně ohodnotili a do detailu rozebrali každý výkon. Den byl pro ně jistě náročný, protože v Třeboni se letos sešlo 26 recitátorů všech věkových kategorií.

Ačkoliv jsem trochu znejistěla, když jsem zjistila, že ostatní účinkující se přednesu věnují minimálně čtyři roky a navštěvují různé umělecké spolky, malá tréma neměla na mé výkony žádný negativní vliv, a tak jsem odpoledne, kolem 15. hodiny, kdy jsem měla za sebou Taťánu i Salivarovou, spokojeně čekala na rozborový seminář, jehož cílem bylo detailní hodnocení všech recitujících.

K mému překvapení se porotcům klasika od Puškina, v níž jsem si tolik věřila a vkládala do ní největší naděje, v mém podání příliš nelíbila, zato humorná povídka od manželky Josefa Škvoreckého je nadchla. Byla jsem pochválená i za červené krajkové šaty, které jsem měla na sobě, jež prý dokonale dokreslily celý příběh sebevědomé mladé dámy vzpomínající na své neúspěšné pokusy 

o navázání milostného vztahu s opačným pohlavím.

Domů jsem se vrátila až za tmy, ale plná dojmů a nadšená z krásného dne plného mluveného slova. 

Z přehlídky jsem si odnesla mnohem více, než jsem získala za několik let v okresních kolech recitačních soutěží, a tak pokud vám není na obtíž naučit se pár řádek nazpaměť a nestydíte se vystupovat na veřejnosti, neváhejte a připravte se na příští ročník Třeboně poetické.