Když se řekne sport, raději odejdu do jiné místnosti. Zatímco většina společnosti podlehla této falešné modle, já prohlédl až na dno zkaženosti ukryté pod pozlátkem patriotismu a pravěké bojovnosti. Snad i ty, sportem ovlivněný čtenáři, dokážeš po přečtení následujících řádek pohlédnout na věc mýma očima a pod tíhou logických důkazů uznat, jak jsi byl hloupý. Pokud již nyní máš předsudky, pak se raději nezdržuj čtením a zhlédni nějaký zápas...
A vida, pokračuješ. Asi nejsi tak ztracený případ. V této úvaze budu odsuzovat pouze profesionální sport. Proti soukromému sportování za účelem udržení zdraví nic nemám. Na takto nízké úrovni ještě platí to stále zneužívané heslo: „Sportem ku zdraví,“ které v profesionálním sportu již neplatí, což lze dokázat brzkými odchody vrcholových sportovců do důchodu.
První věc, kterou si musíme uvědomit pro odhalení tohoto rozsáhlého spiknutí, je důvod popularity sportovců. Již od nepaměti jsou reprezentanty větší skupiny lidí. Kvůli sportu je možné, aby se pýcha celého národa stlačila na hozenou vzdálenost, rychlost pohybu nebo bodový zisk lidí, které většina jejich fanoušků nikdy neviděla bez nutnosti použití zobrazovací techniky. Pokud se zadaří, můžeme všude slyšet ono chlubivé: „My jsme vyhráli,“ od fanoušků bez špetky talentu. Obvykle pak vypuknou bujaré oslavy, jejich součástí není jen radost, ale i likvidace hmotných statků a násilnosti páchané na lidech s jiným pohledem na věc. Od pravěku si musíme dokazovat, jak dobří jsme. Třeba, abychom si udrželi větší harém nebo mohli vládnout své tlupě. Ti méně vyspělí mají takové chování do jisté míry nezaniklé, proto fandí „svým“ sportovcům, s nimiž mají společnou národnost, a mohou si tak přivlastnit jejich úspěch. Sport a soupeření s ním spojené probouzí v lidech jen ty nejhorší pravěké vzorce chování.
Pomysleme nyní na obvykle urážlivé platy sportovců. Peníze většina lidí získá za vytváření hmotných nebo duševních hodnot používaných k dobru okolí. Jakýkoli popelář, který ti jednou týdně vyveze popelnici, pro tebe přece udělal více než ten nejlepší sportovec. Za co jsou tedy placeni sportovci? Nejvíce kapitálu získávají z reklamy. Zde se setkáváme se zneužíváním patriotismu. Pravěcí stejně jako dnešní fanoušci vzhlížející ke sportovcům jako k bohům, snadno podlehnou představě, že to, co má napsáno na tričku, musí být nezpochybnitelná pravda. V souhrnu jsou odměněni za zneužití své falešné popularity k ovlivňování davů.
Nyní zbývá postavit na pranýř už jen systém hodnocení. Jaký má význam vyhrát v závodu? Co musí mít? Co musí udělat, aby vyhráli? Musí mít třeba genetické výhody. Z tohoto pohledu hraničí závody s diskriminací na základě původu. K vítězství mohou dopomoci lepší technologie. V takové případě by měli přebírat ocenění lidé z výzkumu a vývoje. Samotný sportovec může přispět jen náročným tréninkem. Vyhrát tedy znamená, že vítěz věnoval mnoho času jen sobě místo pomoci druhým, a proto je největším sobcem závodu. Z předávání vyznamenání by měl odcházet uličkou hanby. Zde považuji za důležité poukázat na rozdíl mezi sportovním a vědeckým oceněním. To sportovní je hanebné, ale vědecké ocenění získáte za pomoc ostatním, a proto si jeho držitel zaslouží úctu, na rozdíl od sportovce.
Toto je tedy konec povinné úvahy. Snad ti otevřela oči.
Komentáře
Okomentovat