Kdo se někdy učil cizí jazyk, určitě potvrdí, že nejvíc k prohloubení cizojazyčných znalostí přispěje pobyt v zahraničí. Když vás, obrazně řečeno, hodí do vody, a vy musíte plavat.
V našem případě tedy mluvit a snažit se dorozumět. Ne každý si však může dovolit dlouhodobý pobyt v zahraničí, zvlášť pokud se věnuje jiným jazykům, než jakými se mluví
v našich sousedních státech. Proto existují projekty, díky nimž se rodilí mluvčí z Velké Británie, USA nebo třeba Španělska ocitnou na nějaký čas v české škole a učí žáky svou mateřštinu.
Letos se poštěstilo našemu gymnáziu a od září můžete na chodbách potkávat usměvavou Američanku Teal Vickrey. Tahle mladá milovnice koček s okouzlujícími vlnitými vlasy pochází
z USA ze státu Colorado a přijela k nám, aby lépe poznala českou kulturu a pomohla zdokonalit naši angličtinu. Teal navštěvuje jednou týdně každou skupinu angličtiny a pro zájemce připravuje klub tvůrčího psaní, který by měl zahájit svou činnost už v říjnu. Pokud se chcete dozvědět o sympatické Teal více, rozhodně si přečtěte následující rozhovor.
V roce 2015 jsi studovala na Karlově univerzitě v Praze, letos ses do Čech vrátila. Zaznamenala jsi nějaké rozdíly mezi životním stylem Američanů a Čechů?
Ano i ne. Tady ve Vimperku se většina lidí snaží žít hodně zdravě, sportovat a stejně je tomu i
v Coloradu. Každý jezdí na snowboardu, na kole.
Všímám si ale i rozdílů. Jako první mě překvapilo, že Češi nenosí u sebe láhev s vodou. Když se chtějí napít, dojdou si pro vodu. Já nosím láhev s vodou pořád při sobě a nejprve jsem si připadala divně, protože nikdo jiný to tady nedělá.
Dále jsem si všimla, že chodíte hodně pěšky. Není tu tolik aut jako v Americe, což se mi líbí.
Taky si myslím, že lidé v Česku neužívají tolik léky, spíše bylinky. Znají jejich účinky. Třeba zrovna ve Vimperku se vyznáte, když jdete do lesa. Víte, kterou houbu nebo bobuli můžete sníst, na co je dobrá a co je naopak jedovaté. Víte, co je okolo za stromy.V Americe si každý hned bere prášek, když se cítí jen trochu špatně nebo ho něco bolí. Lidé chodí do lesa, ale neučí se poznávat houby nebo rostliny. Tady jsem byla na procházce a přátelé mi říkali: "Podívej, tahle kytka. Tu sněz, ta se může jíst, můžeš z ní udělat čaj." V Americe tohle nikdo nezná.
Jsou jiní studenti u nás a v Americe?
Ani ne. Je jedno, jakým se mluví jazykem, mladí jsou všude stejní, dělají podobné vtipy, líbí se jim stejné celebrity, nezáleží na jazyce nebo na zemi. Je to hlavně díky médiím, protože díky nim mají lidé z celého světa přístup ke stejným informacím.
Jak se ti líbí studenti na naší škole?
Se studenty jsem zatím moc spokojená. Zjistila jsem, že jsou vtipní, mají velký smysl pro humor. Chci se s nimi více seznámit, líbí se mi, když za mnou přijdou a povídají si.
Je pro tebe na naší škole něco nezvyklého, něco, co ti připadá zvláštní?
Na první pohled jsou to přezůvky, které musíte ve škole nosit. To v Americe není. A zajímavé jsou školní obědy, protože jsou vařené. V Americe máme jen polotovary, které se ohřejí v mikrovlnce, a to je opravdu odporné. Studenti tady sice říkají: "Fuj, jídlo z jídelny", ale pro mě jsou školní obědy velmi dobré, opravdu mi moc chutnají.
A co říkáš na naše učitele? Mluví dobře anglicky?
Učitelé to zkouší, ale myslím, že jsou příliš nejistí, nemají dostatek odvahy a hlavně žádný důvod mluvit anglicky. Doufám, že můj pobyt jim pomůže, aby se rozmluvili. Většinou umí aspoň říci: "Ahoj, jmenuji se..." a snaží se se mnou trochu povídat, což se mi líbí. Angličtináři jsou velmi dobří
v angličtině, mohu s nimi bez problémů komunikovat.
Takže nemáš s dorozumíváním žádné problémy....
Ne, nemám. Ale kdybych se měla bavit s učitelem češtiny, asi by to bylo těžké (smích). Naštěstí mi angličtináři hodně pomáhají.
A jak je to, když jdeš třeba nakupovat?
Vůbec nemluvím česky. Říkám jen: "Nemluvím česky." nebo "Mluvím trochu česky." a ukazuji na věci. Potom řeknu třeba "Platím." nebo "Kolik korun?".
Proč jsi se rozhodla jít do České republiky?
Moc se mi líbila Praha a zjistila jsem, že je tu mnoho k poznávání. Ale Praha je velké město, kde je spousta různých lidí, takže jsem se mohla setkávat s anglicky mluvícími přáteli. Věděla jsem, že se chci do Česka někdy vrátit, abych se víc přiblížila Čechům, jejich kultuře a mentalitě.
To znamená, že jsi byla na Karlově univerzitě spokojená, líbilo se ti tady...
Ano, moc. Mohla jsem chodit ven se svými přáteli z Ameriky a dělat věci, které děláme běžně
v Americe, ale nezjistila jsem toho o Česku tolik, kolik bych chtěla. Chtěla jsem se více stýkat
s Čechy a poznat, co dělají ve volném čase oni. Nechtěla jsem být jako turisté, kteří v Praze chodí po památkách, ale o české kultuře nic moc neví.
Mohla bys nám říct, co jsi vystudovala?
Studovala jsem komunikační studia, která jsou především pro lidi, kteří chtějí do showbusinessu, protože jsem snila o tom, že budu natáčet vlastní televizní show. Potom jsem objevila tvůrčí psaní a začala jsem studovat kreativní, tvůrčí psaní.
To musí být zajímavé...
Je to zajímavé, mám spoustu zkušeností ze školy, ale nevím, jestli mi titul k něčemu bude. Inženýr se věnuje oboru, který vystudoval, ale můj titul neznamená žádný jistý směr. Ještě nevím, co budu dělat.
Kolik cizích jazyků umíš?
Plynně mluvím jen anglicky a domluvím se španělsky.
U nás se učíme především angličtinu a němčinu. Jaké cizí jazyky se učí děti ve škole v Americe?
My musíme, tedy aspoň ve státních školách, studovat jeden cizí jazyk sedm let. Výběr je obvykle mezi španělštinou a francouzštinou, někdy němčinou, ale většinou se nikdy nenaučíme mluvit dobře, plynule.
Co děláš ve volném čase? Trávíš své volno rozdílně tady a v Americe?
Ano, od té doby, co jsem tady, snažím se poznávat co nejvíc nových věcí. Chodím ven a poznávám místa v okolí. Když jsem v Americe mohu jednoduše sedět doma a číst, jíst, navštěvovat místa, která znám. Tady je všechno neznámé, takže všechno je dobrodružství, třeba nakupování.
A co patří mezi tvé koníčky?
Mám ráda čtení, vždycky mám nějakou knížku, kterou čtu. Taky ráda píšu, ale jsem trochu líná. Měla bych psát každý den, ale dostanu se k tomu většinou jednou, dvakrát za týden. Chodím na procházky a na jógu, mám moc ráda jógu.
Co už jsi v Česku navštívila?
Byla jsem v Praze, Brně, Kutné Hoře, Českém Krumlově a Prachaticích. Taky jsem byla na Zadově a ještě v nějakém městě, ale to nevím, jak se jmenuje. Začíná to na M.
Mariánské Lázně?
Ano, to je ono. Tam jsem byla.
A kam se chceš ještě podívat?
Určitě chci jet do Karlových Varů. Potom bych chtěla vidět České Budějovice, protože jsem slyšela, že je to tam hezké. A chci na Moravu, tam jsem ještě nebyla.
Děkuji za tvůj čas a doufám, že budeš u nás spokojená i nadále.
Já taky děkuji. Zatím se mi tady moc líbí, mám se dobře.
Komentáře
Okomentovat