Po roce stráveném v Německu mi prostě jejich řeč přirostla chtě nechtě k srdci. No a jako dlouholetá členka našeho školního divadelního spolku Spirála mě láká všechno, co se dramaťáku, divadla a vystupování týká. Proto se určitě nemůžete divit tomu, že jsem si v létě nenechala ujít Čojč - projekt určený mladým lidem z pohraničí Česka a Německa, kteří chtějí pomocí divadla ,,hýbat hranicemi''.
Náplní tohoto projektu byly pro tento rok čtyři divadelní témata - Jako doma, Kasino všedního dne, Zauberland a Pod pokličkou. Já osobně zvolila první zmíněné téma, a to Wie zu Hause - Jako doma. Během týdne jsme formou her, improvizací, dlooouhých diskuzí a podobně dali se svými vedoucími dohromady divadelní představení, které jsme poslední den hráli. Bylo až neskutečné, kolik práce jsme tak zábavnou formou během necelého týdne udělali a jak se z nás stali i bez ohledu na mateřský jazyk taaak nerozluční kamarádi...
Když nám tedy Mathias (jeden z vedoucích) napsal, že máme nyní možnost hrát naše představení znovu, ani chvilku jsme neváhali a vydali se ve středu o prázdninách do námi oblíbeného Zwieselu. Během dne a kousek jsme celé divadlo oprášili a další den už ho hráli celkem čtyřikrát za sebou před zraky místních studentů. A já k tomu nemůžu říct nic jiného než větu, která ze mě vypadla hned po příjezdu domů: ,,Mami, v létě jedu na sto pro zas!''
Náplní tohoto projektu byly pro tento rok čtyři divadelní témata - Jako doma, Kasino všedního dne, Zauberland a Pod pokličkou. Já osobně zvolila první zmíněné téma, a to Wie zu Hause - Jako doma. Během týdne jsme formou her, improvizací, dlooouhých diskuzí a podobně dali se svými vedoucími dohromady divadelní představení, které jsme poslední den hráli. Bylo až neskutečné, kolik práce jsme tak zábavnou formou během necelého týdne udělali a jak se z nás stali i bez ohledu na mateřský jazyk taaak nerozluční kamarádi...
 |
| Zdroj obrázku: FB Cojc Land Netzwerk |
Když nám tedy Mathias (jeden z vedoucích) napsal, že máme nyní možnost hrát naše představení znovu, ani chvilku jsme neváhali a vydali se ve středu o prázdninách do námi oblíbeného Zwieselu. Během dne a kousek jsme celé divadlo oprášili a další den už ho hráli celkem čtyřikrát za sebou před zraky místních studentů. A já k tomu nemůžu říct nic jiného než větu, která ze mě vypadla hned po příjezdu domů: ,,Mami, v létě jedu na sto pro zas!''
Komentáře
Okomentovat