Všechno začalo na jedné zkoušce někdy na konci května.
„Našla jsem nějakou divadelní akci, kam se může jet s rozdělaným
představením, nezkusíme něco udělat, abychom se tam mohly podívat?“ Ještě plné
zážitků z divadelní přehlídky v Krumlově, jsme nadšeně kývly. A tak
jsme měsíc před odesíláním přihlášek začaly tvořit nové divadlo. Rodičům jsme
kladly otázky typu „Proč jsem přišla na svět?“ nebo „Proč jste mě pojmenovaly
zrovna takhle?“ a vymýšlely, jestli jsme holky, slečny nebo dívky. Nakonec jsme
ale velmi nedodělaný scénář spolu s přihláškou a velmi malými očekáváními poslaly.
Překvapivě nám v září přišel mail, že do Bechyně
jedeme. A najednou tu byla podobná situace jako v červnu. Za měsíc a něco
jedeme, možná bychom mohly něco nazkoušet. Z plánovaných šesti zkoušek ale
byly nakonec tři a my jsme se na cestu vydaly se stále velmi rozpracovaným
představením.
Hned při zahájení nás čekalo první překvapení, organizátoři
všem nadšeně oznámili, že tu letos bude i jedno rozpracované představení.
Většinou sem prý taková nejezdí, ale letos tu jedno bude. Takže tu jako jsme
jediní s nedokončeným? A jak že sem normálně nejezdí? Nemají náhodou v propozicích,
že je to hlavně pro rozdělaná představení? Samé otázky.
Další rozčarování přišlo s prvními zhlédnutými divadly.
Všechny precizně vyladěné, s účastmi na několika soutěžích, často
derniéry. Ehm, nemá se tady náhodou na představeních pracovat? Co chcete na
těchto ještě vylepšit?
Poslední naděje a očekávání jsme upínaly k (auto)dílnám.
Dočkáme se konečně nějakých divadelních cvičení? Nahlédneme do kuchyní
ostatních souborů, jak nám bylo slibováno? Kdo hádá, že nikoliv, hádá správně.
Dostali jsme provaz a pomocí něj a čehokoliv dalšího měla každá skupina
znázornit jedno zhlédnuté představení. Což sice nebylo vůbec špatné, ale přece
jen, od divadelní dílny jsme toho čekaly víc.
S velmi smíšenými pocity jsme odehrály začátek naší
holčičí hry. Po několika náhodných pozitivních reakcích jsme se nicméně na
diskuzi docela těšily. Bohužel přišlo rozčarování číslo čtyři. Kromě asi tří
konstruktivních návrhů jsme se během hodiny dozvěděly pouze poznámky typu: „Vaše
pantomima nebyla precizní.“ Ano, nebyla, ale co byste čekali po třech
zkouškách?
Ze samotné „dílny“ jsme sice odjížděly lehce rozladěny,
nicméně naší hru určitě plánujeme dokončit a snad někdy na jaře ji i zahrát.
Držte nám palce!
Komentáře
Okomentovat