Vimperští gymnazisté za hranicemi vlasti

Uplynul nějaký ten rok a štěstí se opět přiklonilo na stranu němčinářů, proto mohli naplánovat školní zájezd do Švýcarska. Přihlásit se mohl kdokoli, a tak se průřez naší školou sbalil a vyrazil za přítomnosti husté chumelenice za hranice naší republiky do tak vzdálené země.


www.google.cz

Co si představujete pod pojmem odjezd v pozdních večerních hodinách? Devět hodin, deset? Ne, bylo to o půlnoci! V tomto případě bych cestovní kanceláři připsala na účet jednu malou lež. Po celou krásnou dobrou noc jsme poslouchali drbání a zažívali drncání zadní části autobusu přejíždějícího jednu hranici za druhou.


Švýcarsko není jen zemí krásných památek, které jsme viděli, ani čokolády a sýrů, které jsme ochutnali, ale také krav pasoucích se na každém rohu a my měli tu čest se alespoň s jednou vyfotit 
v blízkosti Rýnských vodopádů, naší první zastávky.


Soukromý archiv V. Chrstošové

Počasí stálo většinou za pendrek. Hlavně na květinovém ostrově Mainau u Bodamského jezera jsme se klepali jako osiky. Takže po rychlé procházce jsme se běželi schovat do pavilonu motýlů. Kostnici jsme rychle proletěli stejně jako Luzernem, Bernem a Basilejí, sotva jsme se stihli pořídit pár snímků.

Soukromý archiv V. Chrstošové
Soukromý archiv V. Chrstošové
Jako typičtí Češi jsme si v čokoládovně Maestrani u městečka Flawill nabrali plné kapsy čokoládových bonbónů, které zde byly zdarma k ochutnání. Nejinak tomu bylo v sýrárně v údolí Ementál. Tam na některé účastníky zájezdu nezbyl z ochutnávky ani drobeček, zato WiFi zde byla neomezená a po našem příjezdu velice zaneprázdněná.

Soukromý archiv K. Švecové
Po dnech strávených v autobuse a vyčerpávající chůzi po městech, jsme se těšili na horkou sprchu na ubytovně. Jenže ouha! S nelibostí jsme zjistili, že v mládežnické ubytovně v Lörachu se nevedou dveře do koupelny, což dalo prostor naší kreativitě a smyslu pro improvizaci. Stačila deka a pár použitých náplastí.Turista se pozná v každé zemi, a tak ani nás neminula policejní kontrola. V tu chvíli je nejdůležitější se jen nenápadně připoutat.

Asi nejzajímavější zastávkou pro nás byla hora Pilatus. I přes naše katastrofické konspirační teorie jsme z lanovky nespadli a ještě k tomu se nám naskytl nádherný výhled do okolí a zpěv místních ptáků byl ohlušující. Hustými mračny jsme se prodrali až na vrchol. Zpočátku jsme viděli jen velice matně horu Osel, protože světlo odrážející se od sněhu bylo natolik oslepující, že ani sluneční brýle nepomohly. Jelikož se na plošině mezi dvěma hotely pilates opravdu cvičit nedalo, zvolili jsme jinou formu zábavy. Za zvuku alpského rohu jsme zahájili koulovačku černí vs. bílí. Našimi protivníky byly opravdu dívky z Jihoafrické republiky. Historii jsme neopakovali, a tak náš souboj dopadl smírem.

Soukromý archiv V. Chrstošové
Soukromý archiv T. Matouškové

Za utracením posledních franků jsem se vydali do  nákupního centra v Luzernu. Protože jsme nepospíchali, mohli jsme si také sednout u vody na lavičku a vychutnat si kousky čokolády a naposledy nasát švýcarskou atmosféru. Byl by v tom čert, kdyby vše bylo v klidu. K naší siestě se přidali i místní opeřenci, kteří nás obklopili ze všech stran. Udělali jsme i v zahraničí dobrý skutek a obětovali jim dvě housky.

Soukromý archiv V. Chrstošové

Švýcarsko se s námi rozloučilo nádherným západem slunce a s postupným stmíváním jsme přijížděli zpět domů.

Soukromý archiv K. Švecové

Komentáře