Okulár do přírody Vimperska: Sýkora uhelníček



Jedna z našich nejmenších sýkor i pěvců. Uhelníček je vizuálně podobná dobře známé koňadře, avšak její tělo tmavší, méně výrazné a na týlu má bílou skvrnku.


Mezi pohlavími není výrazný dimorfismus. V zimním období se pohybuje v malých hejnech spolu se sýkorami parukářkami. Oba tyto druhy obývají smrkové i jiné jehličnaté lesy s převahou smrku.
V České republice se vyskytuje téměř na celém území, od nížin až po horní hranici lesa. Živí se převážně semeny stromů a rostlin, ale v jarních a letních měsících taktéž drobným hmyzem. Potravu hledá na vrcholcích a na vnějších větvích stromů.
Tento pěvec je schopný zahnízdit i v podzemí, např. ve staré myší díře ap. Především ale hnízdí
v dutinách stromů. Hnízdo staví samotná samice, a to z mechu, případně je vystele srstí, chlupy
a občas i peřím. Hnízdí 1× až 2× ročně. Snůška čítá 7–10 bílých, drobně červenohnědě skvrnitých vajec o rozměrech 14,9×11,6 mm. Na vejcích sedí samotná samice, které samec přináší potravu. Mláďata jsou krmena oběma rodiči, hnízdo opouštějí ve věku 18–20 dnů a dalších 20 dnů jsou krmena mimo něj. Rodina zůstává společně až do další hnízdní sezóny. 
Hlas sýkorky, i když nevýrazný, je nám rozhodně známý z procházek či výletů na běžkách. Zpěv je pronášen ze špičky nejvyššího stromu v okolí, je dost rychlý, ve vysoké poloze, tvořený skřípavými řadami "sitču-sitču-sitču-sitču-... ."


Zdroj: www.google.cz
Zdroj: www.google.cz

Komentáře