Naše třída (4.G) se ve dnech 11. – 13. 4. 2018 zúčastnila třídenního pobytu v Německu.
Díky spolupráci mezi naší školou a Waldkirchenem jsme se seznamovali s žáky, kteří byli sice o rok mladší, ale to nebyla žádná zábrana pro komunikaci, hraní her a dalších aktivity.
Ve středu na nás čekaly různé seznamovací hry, představování se a odpoledne také zkoumání
biodiverzity. Před samotnými aktivitami jsme samozřejmě byli seznámeni s pravidly, která se po celou dobu pobytu musela dodržovat.
Středa byla asi „nejpohodlnějším“ dnem, protože čtvrtek nám dal hodně zabrat a v pátek už nás čekal pouze přesun do bližší sklárny a následný odjezd domů.
Ve čtvrtek ráno nás všechny vyzvedl autobus a odvezl nás pod Luzný, který byl naším cílem. Já osobně jsem tam ještě nikdy předtím nebyla, a tak jsem naštěstí nevěděla, co mě čeká.
Už před odjezdem z Jugendwaldheimu (naše ubytovna) jsme všichni dostali sněžnice a domnívám se, že nejenom já, ale i spousta dalších se zhrozila, co s nimi budeme dělat. Někteří z nás se báli,
že jim bude zima, ale někdo se naopak vůbec nebál a šel v kraťasech.
Rozdělili jsme se do dvou skupin a každá skupina se vydala zvlášť, protože by nás bylo opravdu hodně, kdybychom šli pohromadě. Celou naši cestu nám dvě zaměstnankyně Národního parku Bavorský les zpestřovaly vyprávěním o tom, jak žijí různé druhy živočichů v Bavorském lese, a poskytly nám i další zajímavé informace.
Obě naše skupiny se setkaly až na samotném vrcholu Luzného, kam bylo opravdu těžké vylézt,
ale všichni jsme to dokázali a naštěstí jsme nevěděli, že to, co jsme doposud ušli nebylo nic oproti tomu, co nás ještě čeká.
Cesta zpátky byla plná bahna, bolesti, vody, křiku, zoufalství a hlavně kilometrů! Zní to jako horor, ale ve skutečnosti k němu nebylo až tak daleko. V hloubi duše jsem doufala, že za nejbližším rohem bude stát náš autobus, a obávám se, že jsem nebyla jediná. Na druhou stranu to však byl nezapomenutelný zážitek zvláště pro naše boty, které by se po zakončení výletu daly ždímat. Nevím, jak ostatní, ale já už si je bohužel nikdy na své nohy nevezmu.
Naštěstí nás všechny rozveselila bohatá večeře a následné posezení u ohně.
V pátek jsme si po snídani sbalili věci, vyklidili pokoje a protřídili odpadky. Přijel pro nás autobus
a odvezl nás do bližší sklárny, kde jsme zhlédli různé metody výroby skla. Potom nás autobus odvezl zpátky na ubytovnu a německé studenty rovnou domů. My jsme se ale také dočkali a okolo 13. hodiny jsme byli doma.
I přes vyčerpávající čtvrtek (já i celá naše třída) hodnotíme tento výlet velice pozitivně.
Kateřina Mrázová
Díky spolupráci mezi naší školou a Waldkirchenem jsme se seznamovali s žáky, kteří byli sice o rok mladší, ale to nebyla žádná zábrana pro komunikaci, hraní her a dalších aktivity.
Ve středu na nás čekaly různé seznamovací hry, představování se a odpoledne také zkoumání
biodiverzity. Před samotnými aktivitami jsme samozřejmě byli seznámeni s pravidly, která se po celou dobu pobytu musela dodržovat.
Středa byla asi „nejpohodlnějším“ dnem, protože čtvrtek nám dal hodně zabrat a v pátek už nás čekal pouze přesun do bližší sklárny a následný odjezd domů.
Ve čtvrtek ráno nás všechny vyzvedl autobus a odvezl nás pod Luzný, který byl naším cílem. Já osobně jsem tam ještě nikdy předtím nebyla, a tak jsem naštěstí nevěděla, co mě čeká.
Už před odjezdem z Jugendwaldheimu (naše ubytovna) jsme všichni dostali sněžnice a domnívám se, že nejenom já, ale i spousta dalších se zhrozila, co s nimi budeme dělat. Někteří z nás se báli,
že jim bude zima, ale někdo se naopak vůbec nebál a šel v kraťasech.
Rozdělili jsme se do dvou skupin a každá skupina se vydala zvlášť, protože by nás bylo opravdu hodně, kdybychom šli pohromadě. Celou naši cestu nám dvě zaměstnankyně Národního parku Bavorský les zpestřovaly vyprávěním o tom, jak žijí různé druhy živočichů v Bavorském lese, a poskytly nám i další zajímavé informace.
Obě naše skupiny se setkaly až na samotném vrcholu Luzného, kam bylo opravdu těžké vylézt,
ale všichni jsme to dokázali a naštěstí jsme nevěděli, že to, co jsme doposud ušli nebylo nic oproti tomu, co nás ještě čeká.
Cesta zpátky byla plná bahna, bolesti, vody, křiku, zoufalství a hlavně kilometrů! Zní to jako horor, ale ve skutečnosti k němu nebylo až tak daleko. V hloubi duše jsem doufala, že za nejbližším rohem bude stát náš autobus, a obávám se, že jsem nebyla jediná. Na druhou stranu to však byl nezapomenutelný zážitek zvláště pro naše boty, které by se po zakončení výletu daly ždímat. Nevím, jak ostatní, ale já už si je bohužel nikdy na své nohy nevezmu.
Naštěstí nás všechny rozveselila bohatá večeře a následné posezení u ohně.
V pátek jsme si po snídani sbalili věci, vyklidili pokoje a protřídili odpadky. Přijel pro nás autobus
a odvezl nás do bližší sklárny, kde jsme zhlédli různé metody výroby skla. Potom nás autobus odvezl zpátky na ubytovnu a německé studenty rovnou domů. My jsme se ale také dočkali a okolo 13. hodiny jsme byli doma.
I přes vyčerpávající čtvrtek (já i celá naše třída) hodnotíme tento výlet velice pozitivně.
Kateřina Mrázová
 |
| www.google.cz |
Komentáře
Okomentovat