Pokud lze jedním slovem popsat Terezín, pevnost, která sloužila jako koncentrační tábor, a poskytla nacistům tak ojedinělé zázemí pro jejich nekalou hru s židy, bylo by to slovo "nezapomenutelné". Když tudy procházíte, v hlavě se vám honí všechny možné myšlenky. Zkoušíte si představit to množství "nepohodlných" židů, kteří tady na rozdíl od vás nešli na exkurzi, ale byli zde nuceni žít v nelidských podmínkách, které byly společné pro všechny německé tábory, které sloužily ať už jako ghetta, koncentrační nebo vyhlazovací tábory. Jen málokdo si však dokáže představit, jaké to pro ně bylo. Jak tohle mohl udělat člověk člověku?
Bohužel, a to mě mrzí nejvíce, se někteří lidé stále mylně domnívají, že tyto tábory neexistovaly a jsou pouhým výmyslem. Šílené, že? Je až překvapivé, že i když se pevnost Terezín nachází na českém území, mnoho Čechů zde nepotkáte. Především sem jezdí zájezdy s cizinci. Španělština a angličtina si tu přijdou na své a slyšíte je na každém kroku. Není se čemu divit, že pokud nezarezervujete lístky předem, můžete čekat dlouhé hodiny ve frontě. Jistota je jistota.
Myslím, že toto téma je v některých zemí stále tabu a stále se o něm mlčí, a proto jsem se rozhodla, že vám některé události přiblížím pomocí fotografií a komentářů pod nimi. Možná ti, kteří věří, že celý holocaust je podvrh, si uvědomí pravdu o historii, která je v mnoha rodinách stále ožehavým tématem a ovlivnila obrovské množství lidí po celé generace.
![]() |
Na obrázku je vstupní brána, kterou přijdete na takový menší "dvorek", kde se shromažďují davy dychtivých turistů.

Asi nejznámější heslo "Arbeit macht frei". Víte, že je byl nucen vytvořit židovský malíř, který jako mnoho dalších neunikl pátravému oku nacistů. Hnus, co? Když si to ale vezmete z druhé strany, moc na výběr neměl. Každý z tehdejších "nepřátel" dělal věci, které bychom dnes možná považovali za šílené, ale kdo ví, jak bychom se chovali my v jejich situaci.
Kancelář? Ano, a ne obyčejná, tady vězni odevzdávali své věci. Představte si, že byste sem přišli s kufrem plným věcí, které máte rádi, a oni řekli: "Sorry, jako." Osobně jsem ráda, že někteří byli tak prozíraví a stihli emigrovat. Sice se tím nevyhnuli pozdějšímu šoku, když zjistili, že jejich přátelé, rodina a příbuzní už nežijí, ale i tak je velmi obdivuji. Dokážete si představit, že byste vzali své rodiče a sourozence, rozloučili se s blízkými a odfrčeli někam do Ameriky? Nebo dokonce nechali své malé, mnohdy i několikaměsíční dítě, odvézt do jiné země?
Ne, nemyslete hned na nejhorší. I když v Terezíně mělo toto slovo úplně jiný význam než dnes... Každopádně v těchto hromadných sprchách plyn nebyl. Naštěstí. Ale pokud si myslíte, že každý den po práci se šli umýt, jste na omylu. Židé se směli sprchovat jen dvakrát týdně, což byl i jeden z důvodů častých nemocí způsobených parazity. Navíc existoval pořadník. Nejdřív nežidovští vězni, pak židovské ženy, děti a nakonec muži, na které teplá voda zbyla opravdu výjimečně. Mezitím, co se sprchovali, jejich oblečení se odvšivovalo, pak jim ho naházeli na hromadu a museli se rychle obléci. Často se stávalo, že nosili oblečení někoho jiného. Ale pokud věděli, čí spodky mají na sobě, nebyl problém oblečení vyměnit.
Zdá se vám ta koupelna oprýskaná? Omyl, tato místnost byla vystavěna speciálně pro Červený kříž, aby nacisté dokázali světu, že se k židům, a obzvláště těm nemocným, chovají slušně a s úctou a že všechny drby o hrůzách těchto táborů jsou výmyslem. Když už jsme u nemocných, doktor k nim docházel ne příliš často, proto se lidé spoléhali na lékaře ze svých řad, a tak se stávalo, že vězeň ošetřoval vězně. Žid žida. Často nebyly k dostání léky a lékařské nástroje taktéž. Červený kříž však této Potěmkinově vesnici uvěřil.
Smutné, že?
V těchto prostorách se tísnilo obrovské množství lidí. Na celou místnost byl jeden záchod, který měl dlouhý pořadník a výkaly z něj často vytékaly.
Zaujala mě skutečnost, že postele, tedy spíš několikaposchoďové palandy, nebyly příliš stavěné na lidi větší metr šedesát. Nebo mi to alespoň tak připadalo.
Ano, kdo by nepoznal! Obří židovská hvězda, která ohraničuje hřbitov mrtvých, kteří se stali obětmi této pevnosti, ghetta, dozorců. Je tu velké množství hrobů, které jsou pokryty kamínky. Mají stejný účel jako květiny na křesťanských hrobech. Židé se v průběhu staletí totiž stěhovali a třeba na takové Sahaře květiny nenajdete, poradili si tedy jinak, kameny byly všude.

Autorem všech použitých fotografií je Jana Zábranská.
Komentáře
Okomentovat