Velký problém "deváťáků"

Většina patnáctiletých teenagerů se musí rozhodnout, kam půjdou na školu. A my? Gymnázium je výhodné v tom, že když jste přišli už v šesté třídě, nemusíte dělat přijímací zkoušky po „devítce“
a rovnou pokračujete ve studiu „dál“.

Samozřejmě, že je tady možnost odejít na jinou střední školu, která je přímo zaměřená na určitý obor, a každý rok je tu někdo, kdo toho využije. Tenhle rok např. odchází náš drahý spolužák František Pulkrábek, který jasně vynikal ve hře na kytaru a byl naším nejlepším biologem. Franta ovšem není jediným spolužákem, který nás opouští. Je to i fotbalista Ondřej Červený a kamarádka Anička Vaverová. Někteří z nás musejí (kvůli sportu) přestoupit do druhé třídy, ale problém je v tom, že už teď je nás pouze patnáct.

My máme zkrátka to štěstí, že se nemusíme rozhodovat a „můžeme zůstat v klidu“.

Ostatní studenti v našem věku se museli učit na přijímací zkoušky, ale neumím si představit, jaké to je, když se musíte rozhodnout už v patnácti letech, co vlastně chcete v životě dělat a jak se chcete živit. Já sama ještě nevím, co budu dělat, takže mám naštěstí ještě čtyři roky čas na rozhodování.

Ze všeho nejhorší je stres, kterého se při tomto období nemáte šanci zbavit. Neustále se bojíte toho, co s vámi bude, když to neuděláte. Znám to z přijímaček, které jsem dělala v páté třídě, ale já jsem v nejhorším případě mohla zůstat na „základce“.

Neumím si představit, jaké by to bylo, kdybych byla ve stejné situaci jako jiní „deváťáci“ a nezvládla bych to.

Jak už jsem ale řekla, já mám štěstí, že jsem na víceletém gymnáziu.