„K čemu
mi to jednou bude?“ To je přesně otázka, kterou si pokládají asi všichni
středoškoláci a zejména gymnazisté. Není to tak? I já patřím mezi ty, kteří si
myslí, že jsou pro ně například kvantová čísla nebo druhy bakterií a sinic
zbytečné.
Když se na problém podívám očima studenta/tky, řekla bych, že je to, co se někdy učíme, i
zbytečné. Nevím, proč se učíme něco, co v životě ani potřebovat nebudeme.
Jenomže když se nad tím zamyslím, to já jsem si jako střední školu vybrala
právě gymnázium, takže se vše stejně tak jako tak budu muset naučit. Mohla
jsem si vybrat jinou střední školu s jednooborovým zaměřením, jenomže nevím, co
chci vlastně jednou v životě dělat.
Na druhou
stranu jsem už mnohokrát od dospělých lidí slyšela, že teď si stěžuji, ale
právě že nevím, co chci a co budu dělat. Takže mi třeba nakonec budou
„zbytečná“ kvantová čísla dobrá. Nikdy nevíte, co se vám stane zítra, natož
jednou v životě… Stejně tak to ale nemůže vědět člověk, který má úzkou specializaci. Už se lidem stalo, že je vystudovaný obor přestal bavit a myslíte si, že se vám to stát nemůže?
Můj celkový
názor na větu: „K čemu mi to jednou bude?“ je ten, že je sice fakt, že nevím,
co budu jednou v životě dělat a také co k tomu budu potřebovat, ale
učit se nazpaměť něco, co se mi stejně za měsíc „vykouří z hlavy“, je
podle mě zbytečnost a ztráta času. Nebo ne?
Zkrátka každý na to má jiný názor…
Zkrátka každý na to má jiný názor…
https://www.google.cz/search |
Komentáře
Okomentovat