www.google.cz
Za devatero horami a devatero
řekami, mezi druhou řadu vajíček a dvaceti deky uheráku, v krajině věčně
postižené chladem, v krabičce s červenými domečky, bydlela šlehačka Kristýna
Trvanlivá. Byla tuze parádivá! Celé dny se prohlížela v odraze skleněného
máselníku. A protože se sama sobě líbila, byla spokojená. Jen jediné jí ke
štěstí chybělo … krásné šaty! Přesně ty, které tak často nosila její sousedka
Karolína Sněhová, rozená Bílková. Často se jí o nich i zdálo – toulala se
ledovou krajinou v slušivém kostýmku lehkém jako … sníh?
A
Karolína v nich má stejně velkej zadek, myslívala si Kristýna.
Mezi námi, Karolína v nich opravdu
větší pozadí měla. Ale naše vyprávění není o ženských rozmarech, ale o tom,
čeho jsou pro krásu schopné. Kupříkladu Kristýna: v novinovém útržku, do
kterého byly zabalené rakvičky s čokoládou, našla článek „Šleháme: Lehké a
nadýchané – překvapte své sousedy!“ a věděla, že je to ono! Poprosila bývalé
spolužáky, Ferdu Ztužovače a Mixíka Kuchyňského, o pomoc. Ta nebyla nijak
bolestivá a Kristýna byla nadšená! Vznášela se krajinou (před okny své
sousedky) v nových šatech a těšila se z Karolíniny závisti.
Netrvalo však dlouho a nový oděv se
jí omrzel. Čím dál víc se jí zdálo, že ani to její pozadí není v nových šatech
dokonalé. Moc dobře si ale byla vědoma toho, že už se svého krásného
nadýchaného oděvu nezbaví – byl jí ušit přímo na tělo!
Uplakaná hledala pomoc v novinových
útržcích u rakviček. Ty, když pochopily příčinu jejího smutku, jaly se ji
přesvědčovat, že se jim její pozadí v šatech moc a moc líbí. A protože slovo
dalo slovo, a Kristýna byla také jen žena, brzo jiskra přeskočila. A zanedlouho
byla svatba. A pak? Už jen žili šťastně … dokud je někdo nesnědl.
Pro
cukráře:
A tak vznikly rakvičky se šlehačkou.
Kateřina Kůrková
Komentáře
Okomentovat