Z deníku pesimisty #9

Září uteklo jako voda a všichni žáci a studenti se museli navrátit do školních lavic. Jak to asi prožíval pesimista? Pojďme se ho na to zeptat.

ZÁŘÍ
Captain Alleris


4.9.2018
Tak se to bohužel stalo. Školní zvonek včera oficiálně vstal z mrtvých a my měli tu čest ho všichni slyšet už před osmou hodinou ranní. Jak bolestivé! To jsem ale nevěděl, že to bude ještě horší...knížky, testy, příklady, zkoušení - to vše a mnohem jsem si už dnes, druhý den školy, zapisoval do diáře. Upřímně ti deníčku říkám, že letos to opravdu nepřežiji...

www.google.cz

12.9.2018
Umírám. Ano, je to k neuvěření po necelých dvou týdnech, ale jsem hotov. Nemohu už dál...Vstát každé ráno je utrpení, které nekončí ani o víkendu, jelikož už v půl deváté slyším všelijaký rachot. Potřeboval bych pořádný odpočinek, protože ten test, co jsme psali, na ten budu vzpomínat ještě dlouho, ale prosím...neptej se proč!

www.google.cz

27.9.2018
Promiň, deníčku, že jsem se tak dlouho neozval, ale měl jsem spoustu práce a navíc jsem přišel na to, jak si vydělat nějakou tu korunu! Státem se totiž proslýchá, že na podzim budou volby. Řekl jsem si tedy, že půjdu zkusit štěstí (pokud nějaké mám) a využít své plnoletosti. Nevím jak, ale zadařilo se a já budu sedět v komisi! Zbývá už jen složit slib, projít školením a je to! Pozor, lide, jdu do politiky!

www.google.cz

Komentáře