 |
| zdroj: Google |
Je 20. března, středa, 8 hodin
ráno. Každý pilný studentík už sedí ve školní lavici a připravuje se na první
hodinu. Ale já a moji spolužáci dnes ne. Jedeme navštívit naše kamarády
z projektu Škola bez hranic do německého Waldkirchenu. Sluníčko pěkně svítí,
my nasedáme do autobusu a vyrážíme směr Německo.
Asi po hodině cesty zastavujeme
před úžasně moderní budovou. Honí se mi hlavou, proč jsme nedojeli až
k waldkirchenskému gymnáziu a proč zastavujeme právě tady. I moji
spolužáci vypadají zmateně. Než se ale stihneme rozkoukat, vidíme známé tváře
německých studentů. Vážně vychází z té moderní budovy? Takže takhle vypadá
jejich škola? Zvyklí na naše milé, ale postarší školní prostředí, jsme upřímně
v šoku. To ale ještě nevíme, co nás čeká uvnitř.
Když u nás byli studenti
z Waldkirchenu na podzim, měli jsme pro ně připravený program, hry a procházku
po městě. Dnes je tomu ale jinak. Nevím přesně, kdo to rozhodl, ale budeme se
s Němci normálně učit. Naprostá nespravedlnost! Proč jsme se tedy my
s něčím vůbec připravovali?
Dobrá zpráva ale je, že začínáme
pomalu, krátkým seznámením a zopakováním našich jmen. Ta horší, že první hodinu
nás čeká fyzika. Já osobně nemám k fyzice úplně nejlepší vztah. Konkrétně
ji absolutně nechápu. Do dnešního dne jsem ale netušila, že je ještě něco
mnohem horšího než fyzika s panem Daňkem. A co že to tedy je? Je to
fyzika v německém jazyce! Pokud se u nás aspoň někdy “chytám“,
v němčině je to opravdu boj. Naštěstí jsme rozděleni do skupin, ve kterých
je vždy jeden student z Německa, takže alespoň trochu víme, co máme dělat.
Jestli jsem tu ale vyjevená
z něčeho víc než z fyzikálního pokusu s instrukcemi od Němců,
pak je to naprosto suprově vybavená třída. Představte si kamerku nad katedrou
učitele, kterou může všem žákům promítnout na tabuli, co právě dělá. Stejná
kamerka pak pomáhá i studentům ukázat jejich práci celé třídě. Dále stěrka na
tabuli, držák na geometrické potřeby, zasouvací stěna, s jejíž pomocí se
z jedné třídy dají udělat dvě, a mnoho dalšího. Téhle škole se prostě nic
nevyrovná!
Po zdárném fyzikálním měření máme angličtinu a pak už vyrážíme do města na oběd. Na knedlících s masem
a zelím si moc pochutnáváme a po obědě vyrážíme na dotazníkovou hru po městě.
Znovu jsme rozděleni do česko-německých skupin a snažíme se nalézt co nejvíce
informací nejprve o náměstí a posléze o kostelu a soškách. Po hře následuje
krátké vyhlášení a světe, div se, můj tým se umístil na 2. místě!
Potom už jen balíme své výhry
(sušenky a čokoládu), loučíme se s kamarády (naštěstí ne na dlouho, už
v dubnu přijedou navštívit zase oni nás) a vyrážíme zpět do Vimperka.
Komentáře
Okomentovat