O dívce, kterou jsem zahlédl v metru
Vojtěch Burian
mi vletěl pod mou řasu,
skrz oko až k srdci, kde udělal puklinu.
Teď kde sebrat odvahu,
jak oslovit tě.
Jak překonat svou povahu
a rozhodit své sítě.
Tak zvedl jsem se a došel k tobě.
A zahlédl tvá ňadra a hned obě.
Krásnou jemnou pleť,
modré oči a ústa plná,
tebe snad anděl líčil,
modrá, rudá!
Všechny barvy hrály na tvém obličeji.
Však vyváženě k tvému oblečení.
Již nezmohl jsem se k slovu,
a radši jsem se vydal k východu.
 |
| Zdroj: Soukromý archiv Vojtěcha Buriana |
Komentáře
Okomentovat