První sníh

"Vstávej, padá sníh!" volá mamka v neděli ráno. Vyskočila jsem z postele a běžím se podívat k oknu. Venku je svěží zimní ráno a krajinu přikryla bílá sněhová peřina. Včera už kvetly kočičky, jaké bylo teplo, a dneska? Vsadím se, že to všechno zmrzlo.
Rychle se nasnídám a letím ven, zrovna v té největší vánici, nevidím ani na krok. Sníh mi pěkně křupe pod nohama, ale za chvilku zjišťuju, že trochu lepí, bezva, pustím se do stavění sněhuláka. Pořád sněží. Vločky mě studí na obličeji. Z dálky ke mně doléhá křik malých dětí, které skotačí ve sněhu. Radost z prvního sněhu je tak veliká, že si taky trochu poskočím. A pak si ve své teplé bundě lehám do té bílé peřiny, svěží zimní vánek víří vločky všude kolem mě a já si říkám:"Na světě je nádherně."

Terka a Barča, 2.G