13. kapitola
Připadala jsem si úplně bezmocná. Byl stále na svobodě. Zničil laboratoř, zabil jednoho z techniků, a každou chvíli mohl zabít Kirbyho nebo kohokoliv dalšího na stanici. Ale to mu nedovolím. I kdybych je všechny měla zavřít do jedné místnosti.
Vytočila jsem Kirbyho číslo.
„Jacku? Najdi nějakého volného policistu a pošli ho ke Gardnerovi do bytu.“
„Zkusím někoho sehnat. Šéf tu zařídil bezpečnostní kontroly a zdvojnásobil ostrahu. Nikdo cizí se sem nedostane.“
„Ale on ano, pokud bude chtít. Zase mi volal.“
„Cože? A co ti řekl?“
„To, co pokaždé. Všichni se musíme mít na pozoru.“
„Co mám dělat s Nashem?“
„Můžeš ho pustit. Za chvíli jsem u tebe. Co ty kamery?“
„Pracuju na tom.“
„OK. Tak zatím.“
Hned jak jsem zavěsila, někdo mi volal. Matylda.
„Ahoj, Matyldo. Děje se něco?“
„Ne, jen Felix chtěl, abych vám zavolala. Doslechli jsme se o tom výbuchu na stanici a Felix si dělá starosti.“
„Vyřiď mu, že nemusí mít strach. Všichni jsme v pořádku.“
„To ho potěší. A ještě něco vám mám vyřídit. Vzpomněl si na něco ohledně toho chlapa, co ho střelil. Prý má pocit, že ho znal.“
„Cože?“
„No, jeho hlas mu byl povědomý. Někde ho slyšel a nebylo to dávno.“
„Díky, Matyldo. Jsou tam u vás ještě ti policisté?“
„Ano, jsou.“
„Dobře. Zůstaň u Felixe a nechoď domů, ano? Stavím se pro tebe.“
Kirby seděl u počítače a prohlížel si záznamy z kamer.
„Máš něco?“ zeptala jsem se ho hned, jak jsem vešla.
„Ne. Za celý den nikdo cizí v laboratoři nebyl. Jen Gardner a technici. Vzal jsem i kazety ze včerejška. Taky nikdo cizí. Je to prostě divný.“
„Volala mi Matylda. Felix si myslí, že zná toho, kdo na něj vystřelil. Prý se mu jeho hlas zdál povědomý.“
„A nevzpomněl si, odkud ten hlas zná?“
„Ne. Ale já ten hlas taky znám, Jacku. Jen si nemůžu vzpomenout odkud.“
„Poslyš, něco mě napadlo. Nikdo cizí do laboratoře nevešel. A přesto tam tu bombu někdo musel dát. Nash tvrdí, že mu někdo včera ráno ukradl zbraň. Ale včera ráno na stanici nikdo cizí nepřišel. A to, že Felix ten hlas zná a ty taky, to může znamenat jednu věc.“
„Počkej, ty myslíš, že...“
„Přesně tak. Ten, kdo tam tu bombu dal, musí pracovat tady na stanici. Možná, že ho potkáváme každý den, proto znáš jeho hlas. A proto věděl, kdy bude Felix končit ten den, kdy ho postřelil. Určitě zná naše adresy, jak by jinak věděl, kde Dickens a ty bydlíte.“
„Chceš říct, že se nám tu každý den promenáduje před nosem?“
„No jistě. Tady by ho přece nikdo nehledal.“
„Bože. Musíme hned zjistit, kdo to je. Pokud tady opravdu pracuje, může nás tu klidně všechny postřílet.“
„Myslím, že vím, jak zmenšit okruh hledání. Vyzná se v chemii. Ví, na co si dávat pozor, a umí zakrýt všechny stopy. Běžný policista asi nemá takové znalosti. Navíc, ta bomba v laboratoři byla umístěna tak, aby zničila ten vzorek DNA. Gardner a jeho lidé používají tolik přístrojů, že laik může těžko vědět, k čemu se jaký využívá.“
„Takže je to laborant?“
„Přesně. Od rána bylo v laboratoři šest lidí. Gardnera můžeme vyloučit, Finlaye také. Zbývají Hamilton, Stanley, LaCoy, Baldwin a O'Regan.“
„A co včera?“
„Ti samí, plus Carroll, který tu byl i dneska, ale před obědem odešel, protože mu nebylo dobře.“
„To by mohl být on. Prověř mi je všechny. Hlavně ty, kteří tu pracují méně než rok.“
„Jdu na to. Poslyš, chtěl jsem ti to říct, než došlo k tomu výbuchu, ale našel jsem něco ohledně jednoho z policistů, které ten maniak v minulosti zastřelil.“
Otevřel internetový odkaz a ukázal mi jeden článek.
„Tohle jsem našel v archivu Manchesterských novin. Peter Bishop, ten co byl zabit rok po Lennym Sandersovi, byl před šesti lety obviněn z braní úplatků, ale nebylo mu nic prokázáno. Byl zcela zproštěn viny, a protože se jednalo o nepodložené obvinění, nebyl ani nijak potrestán. Proto to není v jeho složce."
"Braní úplatků. Špinavý polda. Jacku, to je ono!"
„Co?“
„Špinavý polda! Ten vrah mi řekl, že platím za svoje hříchy. Jako ostatní. Ano, přinutil ty ostatní policisty, aby zaplatili za svoje špatnosti. Jestliže si myslel, že Bishop bral úplatky, měl důvod ho zastřelit. Proto mi říkal, ať se kouknu na ty novinové články. Bože, já jsem tak pitomá. Proč mě to nenapadlo hned?“
„O čem to mluvíš?“
„Dej mi chvilku. Prověř mi zatím ty laboranty.“
Sedla jsem si k telefonu a vytočila první číslo.
„Policejní stanice Liverpool? Tady detektiv inspektor Sullivenová z Doncasteru. Potřebovala bych spojit s vaším šéfem.“
Byla to dost dlouhá chvilka. Vlastně to trvalo několik hodin, než jsem obtelefonovala všechny stanice, které jsem pořebovala. Můj předpoklad se však potvrdil.
"Kontaktovala jsem velitele stanic, kde ti zavraždění sloužili. Ptala jsem se, jestli neměli nějaký škraloup či nebyli podezřelí z něčeho nezákonného. Jak jsi řekl, Bishop bral úplatky. MacNeal z Liverpoolu byl podezřelý z týrání manželky. Lacey z Birminghamu podváděl svou ženu s kolegyní. Johnson z Londýna byl podezřelý z toho, že z několika podezřelých vymlátil přiznání, ale nikdo mu to nedosvědčil. A ten poslední, Fraser z Doveru, si přivydělával jako dealer. Na tohle všechno přišli jejich nadřízení až den po jejich smrti. Vždy jim přišel balíček a tam byly důkazy. Fotografie, videa, dokumenty...“
"Takže tohle oběti spojovalo. Zneužívaly svoje postavení. Špinaví policajti."
"A on to napravoval. Zbavoval svět takových policistů. Ale co Lenny Sanders? Ten také něco provedl?“
„Jestli ano, tak o tom nic nevím.“
„A co ty?“
„U mě je to jiné. Já provedla něco přímo tomu vrahovi. Proto se mi mstí. Musela jsem mu nějak ublížit. Dát mu důvod pro to, aby mě nenáviděl. Ale já nevím jak. Ale je dost možné, že celou tu sérii odstartovalo něco, co jsem provedla já.“
„A co ti příbuzní a známí pachatelů, které jsi dostala za mříže?“
„Pracuju na tom, ale jsem teprve na začátku. Je to hodně jmen.“
„Felixe a Lennyho tedy zabil jen proto, aby se ti pomstil?“
„Nejspíš. A Dickense také.“
„Ještě jednu otázku je třeba vyřešit. Proč se vrátil zrovna teď. Nejdříve zabil Lennyho, pak se na několik let ztratil a najednou je zase tady a znovu se ti začne mstít. Proč čekal tak dlouho?“
„Nemám zdání. Třeba se v jeho životě něco změnilo. Možná, že plánoval zabít více špinavých policistů, ale něco se stalo a on se rozhodl vrátit a dokončit svou pomstu. Ale proč teď?“
„Mám tu ty naše techniky. Za poslední rok přijal Gardner čtyři techniky a tři z nich tu včera byli. Včetně Carrolla.“
„Máš tu jejich záznamy?“ Podal mi stoh složek.
„Máš tam i předchozí zaměstnání?“
„Jo, vždycky dole.“ Pročetla jsem si všechny tři složky. U jedné z nich jsem se zastavila. A to, co jsem si v ní přečetla, mi vyrazilo dech.
„Panebože.“ Složka mi vypadla z ruky.
„Co je?“
„To přece nemůže být pravda.“
„Co se děje?“ Zvedla jsem složku ze země. Vzala jsem z ní fotografii, oskenovala jsem ji a kopie jsem poslala na všechny policejní stanice, na které jsem dnes telefonovala. Kirby mě nechápavě sledoval.
„Co to děláš?“
„Počkej chvíli. Třeba se mýlím. Pojď, zkusíme projít ty moje případy.
Za hodinu mi ze tří z nich přišla odpověď. Nemýlila jsem se.
„Jacku?“
„Co je?“
„Vím, kdo je náš vrah.“
Pokračování příště.
Připadala jsem si úplně bezmocná. Byl stále na svobodě. Zničil laboratoř, zabil jednoho z techniků, a každou chvíli mohl zabít Kirbyho nebo kohokoliv dalšího na stanici. Ale to mu nedovolím. I kdybych je všechny měla zavřít do jedné místnosti.
Vytočila jsem Kirbyho číslo.
„Jacku? Najdi nějakého volného policistu a pošli ho ke Gardnerovi do bytu.“
„Zkusím někoho sehnat. Šéf tu zařídil bezpečnostní kontroly a zdvojnásobil ostrahu. Nikdo cizí se sem nedostane.“
„Ale on ano, pokud bude chtít. Zase mi volal.“
„Cože? A co ti řekl?“
„To, co pokaždé. Všichni se musíme mít na pozoru.“
„Co mám dělat s Nashem?“
„Můžeš ho pustit. Za chvíli jsem u tebe. Co ty kamery?“
„Pracuju na tom.“
„OK. Tak zatím.“
Hned jak jsem zavěsila, někdo mi volal. Matylda.
„Ahoj, Matyldo. Děje se něco?“
„Ne, jen Felix chtěl, abych vám zavolala. Doslechli jsme se o tom výbuchu na stanici a Felix si dělá starosti.“
„Vyřiď mu, že nemusí mít strach. Všichni jsme v pořádku.“
„To ho potěší. A ještě něco vám mám vyřídit. Vzpomněl si na něco ohledně toho chlapa, co ho střelil. Prý má pocit, že ho znal.“
„Cože?“
„No, jeho hlas mu byl povědomý. Někde ho slyšel a nebylo to dávno.“
„Díky, Matyldo. Jsou tam u vás ještě ti policisté?“
„Ano, jsou.“
„Dobře. Zůstaň u Felixe a nechoď domů, ano? Stavím se pro tebe.“
Kirby seděl u počítače a prohlížel si záznamy z kamer.
„Máš něco?“ zeptala jsem se ho hned, jak jsem vešla.
„Ne. Za celý den nikdo cizí v laboratoři nebyl. Jen Gardner a technici. Vzal jsem i kazety ze včerejška. Taky nikdo cizí. Je to prostě divný.“
„Volala mi Matylda. Felix si myslí, že zná toho, kdo na něj vystřelil. Prý se mu jeho hlas zdál povědomý.“
„A nevzpomněl si, odkud ten hlas zná?“
„Ne. Ale já ten hlas taky znám, Jacku. Jen si nemůžu vzpomenout odkud.“
„Poslyš, něco mě napadlo. Nikdo cizí do laboratoře nevešel. A přesto tam tu bombu někdo musel dát. Nash tvrdí, že mu někdo včera ráno ukradl zbraň. Ale včera ráno na stanici nikdo cizí nepřišel. A to, že Felix ten hlas zná a ty taky, to může znamenat jednu věc.“
„Počkej, ty myslíš, že...“
„Přesně tak. Ten, kdo tam tu bombu dal, musí pracovat tady na stanici. Možná, že ho potkáváme každý den, proto znáš jeho hlas. A proto věděl, kdy bude Felix končit ten den, kdy ho postřelil. Určitě zná naše adresy, jak by jinak věděl, kde Dickens a ty bydlíte.“
„Chceš říct, že se nám tu každý den promenáduje před nosem?“
„No jistě. Tady by ho přece nikdo nehledal.“
„Bože. Musíme hned zjistit, kdo to je. Pokud tady opravdu pracuje, může nás tu klidně všechny postřílet.“
„Myslím, že vím, jak zmenšit okruh hledání. Vyzná se v chemii. Ví, na co si dávat pozor, a umí zakrýt všechny stopy. Běžný policista asi nemá takové znalosti. Navíc, ta bomba v laboratoři byla umístěna tak, aby zničila ten vzorek DNA. Gardner a jeho lidé používají tolik přístrojů, že laik může těžko vědět, k čemu se jaký využívá.“
„Takže je to laborant?“
„Přesně. Od rána bylo v laboratoři šest lidí. Gardnera můžeme vyloučit, Finlaye také. Zbývají Hamilton, Stanley, LaCoy, Baldwin a O'Regan.“
„A co včera?“
„Ti samí, plus Carroll, který tu byl i dneska, ale před obědem odešel, protože mu nebylo dobře.“
„To by mohl být on. Prověř mi je všechny. Hlavně ty, kteří tu pracují méně než rok.“
„Jdu na to. Poslyš, chtěl jsem ti to říct, než došlo k tomu výbuchu, ale našel jsem něco ohledně jednoho z policistů, které ten maniak v minulosti zastřelil.“
Otevřel internetový odkaz a ukázal mi jeden článek.
„Tohle jsem našel v archivu Manchesterských novin. Peter Bishop, ten co byl zabit rok po Lennym Sandersovi, byl před šesti lety obviněn z braní úplatků, ale nebylo mu nic prokázáno. Byl zcela zproštěn viny, a protože se jednalo o nepodložené obvinění, nebyl ani nijak potrestán. Proto to není v jeho složce."
"Braní úplatků. Špinavý polda. Jacku, to je ono!"
„Co?“
„Špinavý polda! Ten vrah mi řekl, že platím za svoje hříchy. Jako ostatní. Ano, přinutil ty ostatní policisty, aby zaplatili za svoje špatnosti. Jestliže si myslel, že Bishop bral úplatky, měl důvod ho zastřelit. Proto mi říkal, ať se kouknu na ty novinové články. Bože, já jsem tak pitomá. Proč mě to nenapadlo hned?“
„O čem to mluvíš?“
„Dej mi chvilku. Prověř mi zatím ty laboranty.“
Sedla jsem si k telefonu a vytočila první číslo.
„Policejní stanice Liverpool? Tady detektiv inspektor Sullivenová z Doncasteru. Potřebovala bych spojit s vaším šéfem.“
Byla to dost dlouhá chvilka. Vlastně to trvalo několik hodin, než jsem obtelefonovala všechny stanice, které jsem pořebovala. Můj předpoklad se však potvrdil.
"Kontaktovala jsem velitele stanic, kde ti zavraždění sloužili. Ptala jsem se, jestli neměli nějaký škraloup či nebyli podezřelí z něčeho nezákonného. Jak jsi řekl, Bishop bral úplatky. MacNeal z Liverpoolu byl podezřelý z týrání manželky. Lacey z Birminghamu podváděl svou ženu s kolegyní. Johnson z Londýna byl podezřelý z toho, že z několika podezřelých vymlátil přiznání, ale nikdo mu to nedosvědčil. A ten poslední, Fraser z Doveru, si přivydělával jako dealer. Na tohle všechno přišli jejich nadřízení až den po jejich smrti. Vždy jim přišel balíček a tam byly důkazy. Fotografie, videa, dokumenty...“
"Takže tohle oběti spojovalo. Zneužívaly svoje postavení. Špinaví policajti."
"A on to napravoval. Zbavoval svět takových policistů. Ale co Lenny Sanders? Ten také něco provedl?“
„Jestli ano, tak o tom nic nevím.“
„A co ty?“
„U mě je to jiné. Já provedla něco přímo tomu vrahovi. Proto se mi mstí. Musela jsem mu nějak ublížit. Dát mu důvod pro to, aby mě nenáviděl. Ale já nevím jak. Ale je dost možné, že celou tu sérii odstartovalo něco, co jsem provedla já.“
„A co ti příbuzní a známí pachatelů, které jsi dostala za mříže?“
„Pracuju na tom, ale jsem teprve na začátku. Je to hodně jmen.“
„Felixe a Lennyho tedy zabil jen proto, aby se ti pomstil?“
„Nejspíš. A Dickense také.“
„Ještě jednu otázku je třeba vyřešit. Proč se vrátil zrovna teď. Nejdříve zabil Lennyho, pak se na několik let ztratil a najednou je zase tady a znovu se ti začne mstít. Proč čekal tak dlouho?“
„Nemám zdání. Třeba se v jeho životě něco změnilo. Možná, že plánoval zabít více špinavých policistů, ale něco se stalo a on se rozhodl vrátit a dokončit svou pomstu. Ale proč teď?“
„Mám tu ty naše techniky. Za poslední rok přijal Gardner čtyři techniky a tři z nich tu včera byli. Včetně Carrolla.“
„Máš tu jejich záznamy?“ Podal mi stoh složek.
„Máš tam i předchozí zaměstnání?“
„Jo, vždycky dole.“ Pročetla jsem si všechny tři složky. U jedné z nich jsem se zastavila. A to, co jsem si v ní přečetla, mi vyrazilo dech.
„Panebože.“ Složka mi vypadla z ruky.
„Co je?“
„To přece nemůže být pravda.“
„Co se děje?“ Zvedla jsem složku ze země. Vzala jsem z ní fotografii, oskenovala jsem ji a kopie jsem poslala na všechny policejní stanice, na které jsem dnes telefonovala. Kirby mě nechápavě sledoval.
„Co to děláš?“
„Počkej chvíli. Třeba se mýlím. Pojď, zkusíme projít ty moje případy.
Za hodinu mi ze tří z nich přišla odpověď. Nemýlila jsem se.
„Jacku?“
„Co je?“
„Vím, kdo je náš vrah.“
Pokračování příště.
Komentáře
Okomentovat