Zdravím, drazí GOOLáci!
Tak můj první článek v novém blogovém prostředí, který se Vám, pevně doufám, zamlouvá. Musím říct, že to mé nové školní prostředí se mi zamlouvá moc. Jenom si to představte: Ve škole nedostávat žádné známky, nebýt zkoušený u tabule a když něčemu nerozumíte, vůbec to nevadí. Nesmíte si ale myslet, že tomu tak je neustále... Vlastně i můžete.
ÚVOD
Vše odstartovalo 14. září (tudíž pěkný kopec dní zpátky), kdy jsem kolem sedmé hodiny večerní dorazila do Deggendorfu k mé na rok druhé rodině. První setkání jsem měla už díkybohu za sebou z čevence, kdy se konala poznávací jízda škola - rodina. Mám tři nové bráchy. Riona, Lucase a Adriana. Dva z nich hrajou fotbal, paráda. A nesmím zapomenout na novou sestru, Míšu. Studentku z Budějovic, která se mnou chodí i do stejné třídy. Měla jsem obrovské štěstí!
On je to vždy risk, protože nevíte, kde skončíte a u koho. Napíšete krátký životopis a pak děj se vůle boží. Do školy to mám na kole sedm minut, pěšo dvacet. Mám super třídu, která nás přátelsky přijala mezi sebe. Chodíme do desáté třídy na všechny předměty, včetně němčiny! Učitelé se snaží mluvit spisovnou němčinou, i když se jim do řeči občas připlete na nervy jdoucí bavorština. Pokud si myslíte, že je to něco jako čeština x slovenština, jste na omylu. Je to úplně jiný jazyk!! A co hůř, začínám tak mluvit i já.
Mým největší strachem nebyla němčina, jako tomu je u většiny hostujících studentů, ale fakt, že tam budu na všechno sama. Což ve skutečnosti nejsem. Za víc než měsíc jsem si dokázala ve třídě, ale i mimo ni, udělat pár dobrých kamarádů, kteří mi pomohou, když si s něčím nevím rady, nebo vyslechnou, když mě něco trápí. A pak je tu Míša. Opravdu nevím, co bych dělala, kdybych v rodině skončila s někým, s kým si nerozumím.
Co se týče češtiny, nehorázně mi chybí! Protože pořádně pokecat německy se nedá. Naštěstí jsme dvě Češky v baráku, tudíž o to pořádné "kecání" nemám nouzi. Další věc, kterou v Deutschlandu nenajdete, jsou rohlíky! Ani ve snu by mě nenapadlo, že by se mi stýskalo po rohlíkách! Přijedu domů a nejím nic jiného než rohlíky. (Dobře, trochu přeháním, ale opravdu mi chybí.)
Dalším milým překvapením byl německý kurz, který absolvujeme na vysoké technické škole v Deggendorfu. Skončila jsem ve skupině C1, kterou bych teoreticky měla mít až na konci roku. (To není vychlubování.) Složení skupiny: Tři Češky, jedna Polka a sedm Brazilců, přičemž se jeden z nich jmenuje Igor. Což mi přijde hodně vtipné. Atmosféra je tam parádní, většinou jenom kecáme, porovnáváme rozdíly v našich zemích atd.
A samozřejmě nesmím zapomenout na Wandertag! (= den, kdy všechny třídy vyrazí na výlet. Nejlépe do přírody) Naše třída se rozhodla, že navšívíme ZOO. S Míšou jsme doufaly, že se v tento den se třídou trochu sblížíme. A naše prosby byly vyslyšeny. Jenže nic není zadarmo, že? Vztahy se zlepšily až po tom, co jsme sestříhaly video z onoho dne. A s ním se s vámi pro tentokrát i rozloučím!
Mějte se krásně,
Gastchülerin Maruška
Komentáře
Okomentovat