Krátce před půl osmou 24. března. Dnes místo školy mířím na
matematicko-fyzikální soutěž RSG. Tahle soutěž pro mě bude trochu zvláštní.
Proč?
Že je matematická? Týmová? Kdepak, takových soutěží jsem už absolvovala
mraky. Jedna zkušenost mi ale přece jenom chyběla. Když tedy matikáři
sháněli dobrovolníky, kteří jim s organizací této netradiční soutěže pomůžou,
v rámci hesla „Vyzkoušet se má vše.“, jsem se také přihlásila.
Hlavně správně změřit čas
Nejprve dostaneme vše, co správný asistent potřebuje.
Občerstvení, tričko, stopky a … samozřejmě instrukce, co máme vlastně dělat.
Týmy přicházejí a s nimi i naše povinnosti. Řádně je označíme, aby se nám náhodou
nechtěly promíchat. Takže lepíme na záda cedulky TGM, Husinec, Čkyně, Husinec,
Stachy. Skvělé, všichni jsou usazeni, ale jedna sada nálepek stále leží na
stole! Nakonec dorazí i Zdíkov a může se začít.
První kolo, spousta počítání, pro nás nějaké rozdávání a
sbírání papírů a také naše největší zapojení – stopování času. Tak kdo první
posbírá víčka a nahází je do krabice? Vteřiny ubíhají, ale víčka padají všude
možně, jen ne do krabice. Kdybych si to ráno nezkoušela, tak se možná i směju. Ale
zkoušela, takže radši dávám jenom pozor, jestli můj tým náhodou nepodvádí.
Pokusy, rotoped a nepodařená hypnotizace
Po krátké přestávce přichází velké finále a opravdový boj.
Kdo vyhraje zájezd do technického muzea v Ostravě?
Nejprve fyzikální pokusy. Tady učitelé soutěžící trochu
přecenili, ale s malou nápovědou je nakonec všichni více či méně úspěšně
dokončí. Následuje jízda na rotopedu. Chvíli je pozoruji, ale nakonec se raději
odeberu k rautu. Ano, i takové výhody má organizování nad soutěžením.
Týmy si zajezdily, já se najedla a už je tu poslední soutěž –
velký matematicko-fyzikální kvíz z mnoha okruhů. Zaujmou mě slovní úlohy a
logické hádanky, ale mé hypnotizování soutěžících, aby si některou z těchto
otázek vybrali, se mine účinkem. Opravdu nechápu, co se všem tak líbilo na
vesmíru a fyzikálních jednotkách.
Nejlepší soutěž? Vítězný tým má jasno
Na závěr se mi ještě podaří odchytit vítězný tým ze
Šumavských Hoštic a zeptat se jich na jejich dojmy. Na moje první otázky
dostanu předpokládané odpovědi „Do Ostravy se těšíme, nepřipravovali jsme se, jsme
rádi, že jsme nemuseli do školy a určitě doporučíme soutěž mladším spolužákům.“
Ještě mě zajímá, co se jim nejvíce líbilo. Splnila soutěž svůj účel a tým
opravdu označí za nejlepší část něco matematického nebo fyzikálního? Bohužel. Nejvíce
je nadchlo házení víček do krabice.
Komentáře
Okomentovat