Víte, co mají společné přijímačky a maturity? Je na ně
potřeba spousta volných tříd, což znamená vyhodit studenty, kteří se
v nich běžně vyskytují. 21. dubna přišli
do školy zkusit štěstí naši budoucí spolužáci a uvolnit jim místo padlo na 5. G
a 6. G. Zajímá vás, kam jsme byli posláni?
Pomáhat při organizaci Dne země. Co si pod tím představit? Jen čtěte dál.
6:59 V polospánku, ale překvapivě včas přicházím
k zámecké bráně, kde se máme sejít.
7:01 Přenáším tašku věcí z jednoho konce arkád na
druhý. Sláva, já už myslela, že jsem tu takhle brzy zbytečně.
7:33 Po půl hodině přemýšlení, jak jsem mohla klidně ještě
spát, dostaneme druhý úkol. Připravit naše stanoviště, což znamená rozházet po
zemi víčka.
7:40 Dozvíme se, že děti mají přijít ve čtvrt na devět. Proč
mám pocit, že kdybychom dorazili na zámek v osm, tak připravíme stanoviště
a ještě se budeme minimálně deset minut opalovat?
8:13 První třída přichází poznávat žáby ke stanovišti před
námi. Hurá! Možná tu dokonce neusneme.
8:32 Dobrá, to nadšení bylo možná trochu předčasné, ale teď
už děti konečně přicházejí. Pravidla už jsem četla za dobu, co tu čekáme,
několikrát, takže vysvětlit dětem, že si zahrají na včely a se speciálním
sklíčkem před očima (aby viděly trojitě) budou opylovat květiny (pěnová
kolečka) pylem (víčka), není nic těžkého.
Poznatek číslo jedna: Vypadá to, že aktivita děti překvapivě docela
baví. Poznatek číslo dvě: Sklíčko se líbí všem, dokonce i učitelkám. Poznatek
číslo tři: Jsem ráda, že jsme jim nedaly naší vymyšlenou těžší (a určitě daleko
zajímavější) variantu. Mají problém pochopit jedno víčko na jednu kytku. Poznatek číslo čtyři: Ti páťáci jsou už docela drzí.
I když jsem se těšila, jak napíšu kritický článek, nakonec
nebylo (až na sraz v sedm) pomáhání při soutěži tak hrozné. Minimálně krásné
počasí a vcelku brzký konec můj názor podstatně vylepšily.
Komentáře
Okomentovat