Jak se vyhnout vyučování. Bez průšvihu.

Víte, co mají společné přijímačky a maturity? Je na ně potřeba spousta volných tříd, což znamená vyhodit studenty, kteří se v nich běžně vyskytují.  21. dubna přišli do školy zkusit štěstí naši budoucí spolužáci a uvolnit jim místo padlo na 5. G a 6. G. Zajímá vás, kam jsme byli posláni?


Pomáhat při organizaci Dne země. Co si pod tím představit? Jen čtěte dál.

6:59 V polospánku, ale překvapivě včas přicházím k zámecké bráně, kde se máme sejít.
7:01 Přenáším tašku věcí z jednoho konce arkád na druhý. Sláva, já už myslela, že jsem tu takhle brzy zbytečně.
7:33 Po půl hodině přemýšlení, jak jsem mohla klidně ještě spát, dostaneme druhý úkol. Připravit naše stanoviště, což znamená rozházet po zemi víčka.
7:40 Dozvíme se, že děti mají přijít ve čtvrt na devět. Proč mám pocit, že kdybychom dorazili na zámek v osm, tak připravíme stanoviště a ještě se budeme minimálně deset minut opalovat?
8:13 První třída přichází poznávat žáby ke stanovišti před námi. Hurá! Možná tu dokonce neusneme.
8:32 Dobrá, to nadšení bylo možná trochu předčasné, ale teď už děti konečně přicházejí. Pravidla už jsem četla za dobu, co tu čekáme, několikrát, takže vysvětlit dětem, že si zahrají na včely a se speciálním sklíčkem před očima (aby viděly trojitě) budou opylovat květiny (pěnová kolečka) pylem (víčka), není nic těžkého.

Poznatek číslo jedna: Vypadá to, že aktivita děti překvapivě docela baví. Poznatek číslo dvě: Sklíčko se líbí všem, dokonce i učitelkám. Poznatek číslo tři: Jsem ráda, že jsme jim nedaly naší vymyšlenou těžší (a určitě daleko zajímavější) variantu. Mají problém pochopit jedno víčko na jednu kytku. Poznatek číslo čtyři: Ti páťáci jsou už docela drzí. 

I když jsem se těšila, jak napíšu kritický článek, nakonec nebylo (až na sraz v sedm) pomáhání při soutěži tak hrozné. Minimálně krásné počasí a vcelku brzký konec můj názor podstatně vylepšily.



Komentáře