Opět se rok s rokem sešel a nastal čas maturitních zkoušek. Ani tento rok nebyl ničím výjimečný a vedení opět pocítilo potřebu uklidit nematuritní ročníky z doslechu těch maturitních.
V jedné z těch opovrhovaných tříd jsem byl i já a vy, milí čtenáři, si nyní přečtěte o útrapách, křivdách a radosti, které jsem zažil. Vše začalo v úterý 5. května 2015 v 8:30 středoevropského času na vlakovém nádraží ve Vimperku, kde jsme měli sraz s učiteli. Po seskupení pokračovala naše výprava pod přísným a vtipným vedením Mgr. Pavly Heřtové do Jihoseparu, a. s., kde byla na programu dne teoretická přednáška, prohlídka třídící linky, lisu, balíků odpadu etc. Před začátkem teoretické přednášky musel vypomoci Mgr. Tomáš Daněk se seřízením projektoru. Samotná přednáška se skládala z pochval Ing. Josefa Kotála na adresu města Vimperka, ukázkou grafů a několika dalších faktů, které jsem nepostřehl, protože se mi myšlenky ubíraly cestou hledání příčiny grafu se zápornou derivací.
Samotným areálem provázel až příliš fundovaný průvodce Ing. Kalous. Vždy popisoval entity, ke kterým jsme se měli dostat později, místo aby popisoval to, co zaujalo náš zrak právě v ten moment.
Druhá polovina vycházky se odehrála na vrcholu Homolky, kam se nám pod vedením Mgr. Pavly Heřtové podařilo vyjít tak rychle, až jsem z toho málem dostal kesonovou nemoc. Zde již čekali učitelé s připraveným fyzickým cvičením, které spočívalo v obíhání okruhu s otázkami a nošení simulanta s obvázanou nohou. Vše samozřejmě na čas. Závěrem se dají zmínit jen smíšené pocity z poněkud snadno přizpůsobitelného plánu. Měnil se tak říkajíc za pochodu. Nestačil jsem se divit, jak rychle z programu vypadla návštěva stanice IZS.
Komentáře
Okomentovat