Informace hned na začátek, nemám ráda víno. Po jednom ne zrovna podařeném maturitním plesu jsem na něj zanevřela a zapřísáhla si, že tento skvost boha Dionýsa si do ústní dutiny už nikdy nevliji. Byla bych tedy ten poslední člověk na planetě, u kterého byste očekávali, že se vydá na Znojemské historické vinobraní. Když jsem se ovšem dozvěděla, že tam bude koncertovat má nejoblíbenější česká skupina Chinaski, nemohla jsem tuto událost vynechat. A docela jedno mi bylo i to, že bych celý víkend pila pouze pivo.
Dovolím si tedy vypůjčit pro tuto chvíli jednu píseň již zmíněné kapely a její text porovnám s mým pohledem na Moravu a celé vinobraní.
Víno
Jak tématické, že?
Zase je pátek a mám toho dost,
Vyjížděli jsme sice ve čtvrtek, ale Znojemské vinobraní začínalo oficiálně v pátek 11. září a trvalo až do neděle 13. září 2015. Celý program najdete na jejich internetových stránkách, ale za sebe musím říct, že jsem se nejvíce těšila na královský průvod s Janem Lucemburským v čele, stejně tak na ohnivou show, která následovala hned po průvodu.
Dost jsem měla akorát starostí, jak celý víkend přežiju bez připojení k internetu.
 |
| Jan Lucemburský |
tak beru kramle, za zády Černý most.
Za a) netuším, co jsou to kramle,
b) všichni víme, jak ,,příjemné" vztahy máme s Pražany.
A pokud mi to D1 dovolí,
než minu Jihlavu, hodím Prahu za hlavu.
…další Pražáci...
Jedu jak Pražák, hlava nehlava,
mám jediný cíl a přede mnou je Pálava.
Už od Brna jsem jako na trní,
ta sladká píseň tak blízko zní.
…
A pokud smím jednu připomínku. Před Znojmem to podél všech těch polí rozhodně sladce nezní a hlavně nevoní.
My máme rádi víno,
A zde přichází otázka, kterou jste si dozajista všichni kladli. Ochutnala jsem nakonec víno? Nezklamu vás, neochutnala. Má hranice zůstala u bílého burčáku, který jsem si ovšem velmi oblíbila. (Upozorňuji pro všechny rýpaly, jsem kolonka 18+.) S bráchou jsem pak s plastovým kelímkem (Památeční skleničku jsem s mou šikovností raději neriskovala.) obcházeli vesměs ty nejlevnější prodejce burčáku (Viz chudý studentský život.) a znalecky porovnávali, kam se vrátíme a kam jsme zamířili naposledy. (Nikam jsme se podruhé nevrátili.)
milujeme krásné ženy a zpěv.
Jakožto pozorovatel musím souhlasit, že ženy na Moravě svým vzhledem vskutku nepřipomínají ošklivá káčátka. Tím hůř tam vypadají kluci. K mé smůle jsem tam fešáků napočítala s bídou deset a k mé ještě větší smůle to vypadalo, že byli všichni z Prahy. (Alespoň podle vyjadřovacích schopností a míry opilosti.)
Co se zpěvu týče, na tom už vinobraní bylo lépe. Z umělců vystoupili již potřetí zmíněné Chinaski, Xindl X, Wohnouti, ale také například Jan Budař a Eliščin Band.
A na věc jdeme přímo,
v žilách nám proudí moravská krev.
Pokud se věc rovná pití, souhlasím. A pokud se moravskou krví míní víno, souhlasím také. Pivaři tvořili menšinku, ale vrávorajících osob s plastovým kelímkem/skleničkou bylo požehnaně.
Jako papír hodím práci a všechny šéfy za hlavu,
Samozřejmě, že na učení jsem se nestihla ani podívat. Také nebylo kdy, v neděli nás čekala další kulturní akce. Zamířili jsme do katakomb. Díky skvělé průvodkyni jsme si necelou hodinovou exkurzi náramně užili a o znojemském podzemí se toho docela dost dozvěděli. Největší perličkou byla historka, kdy jedné starší paní asi před třemi lety po nadšeném ,,Jééé“ spadla protéza do studně, kam obyvatelé Znojma shazovali nepřátelské vojáky za třicetileté války. (Ano, stále tam je.)
pánové, omlouvám se, ale já mizím na Moravu.
Najdu tam všechno, co mi doma schází,
dobrý lid a klid a řád.
Lid byl dobrý a hlavně dobře naladěn. Prodejci se usmívali od ucha k uchu a při jedné kulturní vsuvce, kdy konšelé (či radní? Zkrátka chlapíci v dobovém oblečení.) schvalovali kvalitu vína, nezapomněl lid hlasitým ,,Na zdraví, krasavico.“ popřát servírce k chuti, nikoli mně, jak se většina z vás domnívá.
Po celém náměstí byly tedy rozprostřené všemožné atrakce, nikde nevznikaly strkanice, a vše se odehrávalo v poklidné atmosféře. Chaos nastal až kolem dvanácté večerní, kdy program končil. V tu chvíli se nedalo popojít ani o milimetr a k východu jsme se doslova vlekli jako šneci. Ale s návštěvností přes 80 000 lidí se s tím dalo počítat.
 |
| V kšiltovce se zeleným logem vidíte autora věty ,,Na zdraví, krasavico!" a za uchem (konšela?) můžete zahlédnout kus obličeje mého bráchy. |
My tady totiž máme
všechno, co na světě máš rád.
A ochutnat ti dáme,
slunce a nekonečný vinohrad.
Krom všeho, co na světě mám ráda, jsem narazila i na velbloudy, dopisy dětí pro boha, rotundu sv. Kateřiny a na předsedu vlády Bohuslava Sobotku, kolem kterého jsme napočítali šest bodyguardů.
Ochutnat jsem krom slunce a vinohradu mohla i bramborovou spirálu, kebab, čínské nudle nebo trdelník. Prasata se pekla na každém rohu a úsměv mi na tváři vykouzlila holčička, která na kouř z nedalekého opékání reagovala slovy: ,,Tatíí, co to je za kráásnou vůni?" Zatímco se všichni ostatní kolem kvůli kouři dusili a obraceli tváře.
 |
| Dopisy dětí bohu |
Tak se tu žije na padesátý rovnoběžce,
v mírném klima našeho podnebí.
Je krásné nemít nikdy dost
a dělat věci jen tak pro radost.
Závěrem bych snad jen dodala, že už se těším na další ročník vinobraní, na kterém bych už mohla nechat minulost za hlavou a okusit moravské víno. Bojím se ovšem toho, že bych si toho pro sepsání reportáže moc nepamatovala.
Komentáře
Okomentovat