Netradičně strávená neděle

"A protože byl původní zvon během první světové války zrekvírován, bylo jedno zvonové pole až od roku 2013 prázdné," vyprávím již po několikáté příběhy vimperské zvonice a sleduji zaujaté výrazy v obličejích návštěvníků. "A jak sem byl Inocenc naistalován, vešel se oknem," typická otázka, na níž jsem často odpovídala zvídavým turistům.






Je sice pravda, že prázdniny skončily a s nimi vypršel čas letních brigád, ale kdo si chtěl pocvičit své rétorické schopnosti, měl šanci i během předminulého víkendu (12. - 13. 9.) v rámci Dnů kulturního evropského dědictví.

Kdo se stal v červenci a srpnu průvodcem s cílem přikrmit porcelánového pašíka, v němž už dlouho spoří na vysněnou dovolenou nebo nejnovější iphone, jistě zná všechna úskalí této bohulibé činnosti. Jediný rozdíl spočívá v tom, že provádění po zvonici, v kostele, v kapli či v Minimuzeu Zlaté stezky je činnost dobrovolná, a tedy neplacená. Tento fakt však akci vůbec neubírá na atraktivitě.

Myslím si, že Dny evropského kulturního dědictví jsou skvělou příležitostí dozvědět se něco zajímavého o vimperských památkách (jako průvodci musíte být vyzbrojeni vůči dotěrným dotazům příchozích milovníků historie), vyzkoušet si řečnit před úplně neznámými lidmi a strávit aspoň jeden den trochu netradičně.

Já jsem se zúčastnila již po čtvrté a chci se s vámi podělit o své dojmy z letošního ročníku. Nejenže nám přálo počasí a teplota vyšplhala na krásných 22 °C, což nebývá na Šumavě v aktuální roční dobu zvykem, dva roky starý, takže vlastně ještě nový, zvon Inocenc přitahoval výletníky i místní, a tak jsme se se spolužačkou ve zvonici skutečně nenudily. Za neděli bylo nasbíráno asi 30 podpisů do návštěvní knihy a v žebříčku návštěvnosti vimperských památek zvonice jednoznačně obsadila první příčku.

Velmi nízké popularity se bohužel dočkala kaple 14 svatých pomocníků či hřbitovní kostel sv. Bartoloměje, kam navzdory našim doporučení mnoho lidí nezamířilo, argumentujíce slovy: "Tam se dostanu kdykoliv, až půjdu na pohřeb nebo na hřbitov, to vidět nemusím".

Proto vám radím, zvažujete-li svou účast příští rok, zvolte dobře lokalitu, ať nemusíte od 9:00 až do 16:00 (s výjimkou hodinového obědu v hotelu Zlatá hvězda) sedět znuděně s knížkou a přemítat o nadcházejících písemkách a zkoušení a ještě si vyčítat, k čemu jste se vlastně ten text učili, když ho nemáte stejně komu říci (ale chcete-li zaperlit v hodině dějepisu, nějaká informace navíc se vždycky hodí).

Mně se letos poštěstilo, a tak s úsměvem na rtech opouštím náměstí, v duchu se směji peprnému vtipu, který mi vyprávěl jeden návštěvník a dumám nad historií vimperské zvonice.


Komentáře

  1. To zni hezky :) je fajn, ze jeste existuji lide, co nedelaji vsechno pro penize :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat