Odvážná školačka v Německu

Možná si myslíte, že díky všude prezentované a diskutované globalizaci, je úplně jedno, kde na planetě zakotvíte. Nezáleží na podnebí, přírodním bohatství či náboženství, dnes se dá žít téměř kdekoliv, protože svět je neustále pospolitější. Podobný názor jsem měla, dokud jsem se neúčastnila projektu EUREGIO Gastschuljahr, díky němuž jsem se ocitla téměř na jeden rok v německém
Pasově.
Ačkoliv se to nezdá, mentalita našich sousedů a tamější zvyklosti se přeci jen liší. V letošním školním roce se do Německa vypravili Denisa Frühaufová a Tomáš Kučera. Denisa bydlí v satelitním městečku Fichtheim a Tomáš v Untergriesbachu, který je počtem obyvatel srovnatelný s Vimperkem. Oba navštěvují gymnázium, Denisa v Landau an der Isar a Tomáš v místě bydliště.
Protože byly v Německu minulý týden prázdniny a naši odvážní "Gastschüler" měli trochu volněji, neváhala jsem, a oba jsem trochu vyzpovídala. Na následujících řádcích si můžete přečíst rozhovor s Denčou a příští týden se těšte na Tomášovy postřehy.





1. Mohla bys blíže popsat, jaká je hostitelská rodina a její všední život?

Moje hostitelská rodina je pětičlenná. Rodiče Andreas a Cornelie a děti Alina (11 let), Endrit (8 let) a Alexander (2 roky). Od února příštího roku přibude další člen, protože Cornelie je momentálně těhotná a bude to další chlapec.
Jejich všední den je úplně normální, jako v každé jiné rodině. Ráno vstáváme v půl sedmé (spím o půl hodiny déle než tady) a já s dětmi jdeme do školy a Andreas do práce, Cornelie s malým Alexandrem zůstává doma.
Následuje škola a potom záleží na dni, ale jsou to buď taneční, gramatický kurz nebo univerzita. Když přijdu domů, jsou tam už všichni ostatní kromě Andrease, který přijíždí teprve mezi šestou a sedmou z práce.
Je to skoro stejné jako v Česku, učím se a připravuji se na další den, hraju si s Alexandrem nebo si čteme společně s Endritem. Večer je společná večeře a pak už si povídáme, koukáme na filmy nebo hrajeme různé hry.

2. Jak vypadá tvůj běžný školní den a jak běžný víkendový den v Německu?

Můj běžný školní den představím třeba na středě, jelikož je asi nejzajímavější. :-) Ráno vstanu, jdu do koupelny, pak rychle snídaně a musím jít na autobus. Do autobusu nastoupím a hned vystupuji (vzdálenost do školy je cca 3 kilometry).
Ve škole jdu do své třídy, pozdravíme se "Hallo" nebo "Hi" a pak už zvoní (náš autobus nejezdí úplně nejčasněji, takže ráno není čas na nějaké rozhovory). Vyučování začíná v 7:50. První tři hodiny mám spojené a až pak následuje 25minutová přestávka. O přestávce svačíme, povídáme si se spolužačkami a je i čas podívat se, jaké jsou změny na zítřek.
Ve středu mám šest hodin, po nich následuje můj gramatický kurz s dalšími dvěma cizinci Mondou a Sergejem. Hned po kurzu musím rychle jít na vlakové nádraží, koupit si jízdenky a jedu na univerzitu do Deggendorfu.
V Deggendorfu na mě čeká Hanka, s kterou jsem se seznámila díky tomuto projektu a jdeme společně na univerzitu. Po hodině a půl jedu domů opět vlakem, na nádraží na mě čeká Cornelie a vyrážíme konečně domů. Přijíždím v půl sedmé, takže po změně času už za tmy.
Víkendový den není tak náročný jako ten školní. Ráno vstávám obvykle v deset hodin, nasnídáme se

Gymnasium Landau an der Isar
a buď je nějaký program, že někam jedeme (např. Oktoberfest, Deggendorf, různé narozeniny), nebo zůstáváme doma.
Není to zkrátka nic zcela jiného, než na co jsem zvyklá z Čech.

3. Všimla jsi si nějakých rozdílů ve způsobu výuky u nás a v Německu?

Tak to samozřejmě. Na začátku školního roku, během prvních hodin, byli spolužáci naprosto ukáznění, pozorní a hlavně zaujati danou látkou. Postupem času se nadšení trochu vytrácí, ale rozhodně jsou žáci v Německu aktivnější. Není to pouze výklad, ale občas diskuse. Nejvíce se mi líbí, že cokoli se probírá, si ukazujeme názorně formou pokusů.

4. Co tě na Němcích nejvíce překvapilo? (příjemně i nepříjemně)

Říct, že mě překvapilo, že mluví německy, asi není úplně na místě. :-) :-) Překvapila mě jejich otevřenost, zatím jsem se ani jednou nesetkala s tím, že bych byla něco míň, když jsem z Čech. Každý se mi snaží pomoci s porozuměním a i když je to někdy těžší, všichni jsou ochotni mi vysvětlit, čemu nerozumím.
Nepříjemní jsou uprchlíci, ale to nemůžu říct, že by mě překvapilo.

5. Jak se vyrovnáváš s jazykovou bariérou, činí ti němčina potíže, nebo se už docela "chytáš"?

Budu tam už druhý měsíc a je to znát. Pobyt v cizině je nejlepší způsob, jak se naučit jazyk. Jsem velice ráda, že jsem v Německu sama a vidím se jen jeden den v týdnu s někým z Čech (Hanka). Nutí mě to neustále mluvit německy a začít v jazyce i přemýšlet. V rodině už rozumím pomalu všemu, ale ve škole je někdy složitější porozumět látce, ale to se mi stávalo občas, i když to bylo v češtině. :-) Bojím se teď asi jen návratu po celém jednom týdnu v Česku, protože než se do toho zpátky dostanu, bude to trvat. Ale doufám, že ne tak dlouho jako na začátku.


Komentáře