 |
| Náměstí v Untergriesbachu |
1. Mohl bys blíže popsat, jaká je hostitelská rodina a její všední život?
Bydlím u pětičlenné rodiny, z toho jsou tři děti ve věku 8, 10 a 12 let. Můj Gastvater se jmenuje Michael a Gastmutti je Jana. Nejstarší dcera se jmenuje Johanna. Je velice milá a ráda si se mnou povídá. Mladší jsou kluci Ferdinand a Konrad. Ti se trochu stydí, ale myslím si, že časem je to přejde. Rodina bydlí na farmě, takže dojení, krmení, uklízení a další zemědělské práce patří k denní rutině.
2. Jak vypadá tvůj běžný školní den a jak běžný víkendový den v Německu?
Do školy jezdím Schulbusem a jelikož nebydlím přímo u zastávky, jezdím na kole. Ve škole se snažím zapojovat, ale je to těžké, tak se učím o některých hodinách slovíčka. Po škole si většinou píši s kamarády - těmi českými i německými. Poté jsem s rodinou a pomáhám jim na statku. O víkendu si jdu většinou zaběhat, nebo mě někam rodina vezme na výlet, když má čas.
3. Všiml sis nějakých rozdílů ve způsobu výuky u nás a v Německu?
Tak rozdíly jsou, ale je to těžké popsat.
4. Co tě na Němcích nejvíce překvapilo? (příjemně i nepříjemně)
Překvapila mě hodně bavorština. Je to, jako by jste se učili dva jazyky. Občas je to těžké, protože spolužáci mezi sebou mluví jen bavorsky. Překvapili mě mile učitelé. Rádi si se mnou povídají a ptají se mne, jak se mi daří. Nejvíce mne ale potěšil pan ředitel. Neskutečně milý člověk, který jakmile mě potká, podá mi ruku a optá se, jak se sžívám s novým prostředím.
5. Jak se vyrovnáváš s jazykovou bariérou, činí ti němčina potíže, nebo se už docela "chytáš"?
Řekl bych, že po měsíci a půl je má němčina lepší. Už chytám trochu i bavorský přízvuk, což mě moc těší.
Komentáře
Okomentovat