"To, že jsem vyhrál, mě zas tak nepřekvapilo"

Úspěšný sportovec, letošní maturant, budoucí právník, vítěz nejedné literární soutěže a v neposlední řadě člověk, který se rozhodně nebojí ironie. Tak nějak bych asi popsala Michala Svobodu, studenta naší školy, kterého jsem měla tu čest pro vás vyzpovídat. A co že jsem se dozvěděla? ☺

Zdroj zde 

Většina žáků naší školy tě zná hlavně jako cyklistu a úspěšného sportovce. Tys ale překvapil a získal jsi první místo v literární soutěži. Jak ses k psaní a vůbec k projektu Šumava litera dostal?

Těžko říct, jako co mě zná většina žáků naší školy, sám se ale rozhodně za úspěšného sportovce nepovažuji, k tomu mi nějak chybí ty úspěchy. Označil bych se jako běžný student všeobecného gymnázia, který má zájem o sport i v závodní podobě, neboť jsem typ extrémně soutěživý a nejradši bych byl nejlepší úplně ve všem, ale to bohužel nejde.

K té soutěži. Osobně můžu říct, že to, že jsem vyhrál, mě zas tak nepřekvapilo. Abych byl upřímný (a vím, že to bude znít možná egoisticky), daleko víc by mě překvapilo, kdybych nevyhrál, protože jsem věřil, že se nenajde nikdo, kdo by napsal něco lepšího. Trefil jsem se.

K soutěži jsem se dostal jednoduše. Někdy v květnu přišla paní učitelka Tláskalová a oznámila nám, že se koná tato soutěž, která je pro naší třídu povinná, neboť bude brána jako známkovaná slohová práce. Tudíž jsem neměl jinou možnost, než něco napsat. Vzhledem k tomu, že už jsem jednu soutěž vyhrál a vím, že dokážu napsat kvalitní práci, řekl jsem si, že když už to musím psát, napíšu to alespoň tak, abych vyhrál a něco z toho měl.

Jak jsem se dostal k psaní? To těžko říct, ale mám pocit, že mi to šlo odjakživa, mám asi trošku talent, navíc, když jsem byl mladší, docela dost jsem četl (daleko víc, než teď), což se určitě taky projevilo. Ale vždycky jsem v tom byl vcelku dobrý, čeština mi nikdy problém nedělala.

Cena ti byla předána na závěrečném galavečeru. Jak se ti celý večer líbil?

Záludná otázka. Galavečer bych tomu přímo neříkal, ve smokingu nepřišel nikdo, šampaňské u vchodu také nepodávali, účast odhaduji na přibližně 50 lidí…. Každopádně bylo to završení celého festivalu, kde kromě naší soutěže měly být vyhlášeny i nejlepší knihy se šumavskou tematikou za minulý rok. Tudíž mé očekávání bylo, že to bude vcelku nudný sobotní večer a to se vcelku potvrdilo. Trval všehovšudy dvě hodiny, celé se to odehrálo za hudebního doprovodu kapely Old Dixie Boys (řekli to tam asi desetkrát, to si nešlo nezapamatovat), kteří hráli něco, co mi vzdáleně připomínalo country. To vše pod moderací nám všem známého pana učitele Hajníka, který se sice snažil, ale s tak nudnou tematikou nic nesvedl ani on. Abych to zkrátil, kdybych nevyhrál, považoval bych to za kompletně promrhaný večer. Ale naštěstí jsem vyhrál.

Na snímku s Denisou Novákovou, která soutěž Šumava litera rovněž vyhrála.

Vrátíme se ale ještě zpátky k Šumavě liteře. Mohl bys nám krátce povědět, jaké téma jsi dostal a jak jsi ho zpracoval?

Téma naštěstí bylo volné, zkráceně řečeno, napište libovolný útvar s tématem Šumava (spousta studentů si vzpomene, psala to myslím celá škola). To byl základ, já jsem totiž na nejvyšší úrovni schopen napsat pouze příběh, takové ty úvahy, líčení, popisy či snad dokonce poezie (chraň bůh!!!), to mi zas nejde tolik, abych v tom byl nejlepší.

Tématem mé povídky byla snaha dvou mužů o útěk z komunistického Československa. Děj se odehrával na Šumavě, ale zcela na rovinu říkám, že jinak v tom o Šumavě tolik není, nějaké sáhodlouhé lyrické popisy keřů, stromů a všelijaké havěti, to také není zrovna můj šálek kávy. Každopádně alespoň trošku to snad o Šumavě bylo.

Šumava litera ale nebyla jediná soutěž, které ses zúčastnil. Co jiného se ti podařilo vyhrát?

Už někdy v prváku (tedy myslím, že to bylo v prváku, ale jistý si nejsem), jsem vyhrál soutěž vyhlášenou k 750. výročí založení Vimperka. Ve druháku jsem napsal do každoroční soutěže Evropa ve škole, řekl bych, také práci s velkým potenciálem, ovšem, jak se mi podařilo později zjistit, paní učitelka zapomněla moji práci do soutěže odeslat. Naštěstí už na naší škole nepracuje.

Jak už jsem nakousla na začátku, kromě češtiny vynikáš taky ve sportu. Kdyby sis ale mohl vybrat jen jednu zálibu (psaní x sport), co by vyhrálo?

Rozhodně bych netvrdil, že ve sportu vynikám, pořád je dost lidí lepších než já. Každopádně víc mě baví sport, i když se dá tvrdit, že daleko lepší výsledky mám v tom psaní. Ale ve volném čase dělám rozhodně raději sport.

Letos jsi v maturitním ročníku. Co plánuješ po maturitě dál? Chtěl by ses věnovat právě psaní?

Po maturitě bych chtěl jít na práva. Věnovat se psaní – někdy v životě ještě asi něco nejspíš napíšu, ale v nějaké širší míře třeba jako spisovatel určitě ne, byť už jen kvůli tomu, že vydělat psaním nějaké peníze není zrovna nejsnazší. Ale až budu starší a už se nebudu moci tolik věnovat ve volném čase sportu, třeba přejdu na to psaní.