Noemova archa ve Vimperku?!

Vstávat v šest ráno na Silvestra? Čtete správně - přesně to jsme totiž musely s Gabčou, další redaktorkou našeho školního časopisu, poslední den loňského roku absolvovat. A důvod byl vskutku jasný. Vyrazily jsme totiž na Noemovu archu, kde jsme se na den staly průvodčími. A že se vám tady vše, co právě čtete zdá jako naprostá hloupost? Vlastně se vám ani nedivíme... A jak že to tedy celé bylo?

Zdroj zde

Jistě jste si všimli, že vždy 31. prosince vyráží z vimperského vlakového nádraží vlak, který není zcela obvyklý. Jeden rok v něm řádí komiksoví hrdinové, jindy zase piráti. Letos tomu nebylo jinak a šest obrovských vagonů mířících směr Kubova Huť a zpět ovládla zvířata z Noemovy archy. Mimo to každý cestující potkal dvojici pohledných průvodčích, kteří je sice připravili o pár korun, ale zato oslnili ve skvělých oblecích, které dříve opravdu průvodčí nosili.

A jak celý den vidí zpětně Gabča? 

Čtyřikrát za jeden den jsme jeli na Kubovku a zpátky. Jak již zmínila Anička, byli jsme oblečeni do starších kostýmů (a vůbec nám nebyly ty kabáty veliké) a vtipně padnoucích čapek. Každá dvojice měla svou vlastní kasu a lístky. Hlavní náplní naší práce bylo procházet přidělený vagon a vybírat jízdné. Za celý den jsme se naučili nazpaměť říkanku „Dobrý den, Vaše jízdenky, prosím.“ A také „Dospělá padesát, dětská čtyřicet, jednosměrná třicet.“
Rozdělily jsme si práci tak, že zdatnější matematičky (Anička) počítala a já jsem jen zaškrtávala T a Z (tam a zpět). Ale nenechte se zmást. Byla to skoro stejně náročná práce jako počítání, i když to tak nevypadá. Jednu jízdu bylo plno a druhou zase pusto, prázdno.
A co jsme za to dostaly? Guláš a pár nápojových lístků. Možná si teď říkáte, proč jsme tam tedy bláznily od šesti ráno a nic za to nedostaly? Protože nás to baví. Většina party jezdí každý rok a já byla druhým rokem a poznala jsem, že je to dobrá parta. A co hlavně? Sranda byla celý den a co jiného dělat přes den na Silvestra?