„Dne 15. dubna jsme vyrazili do
Prahy. Bomba. Moc aut. Praha prostě! Takový zážitek se přihodí jen párkrát za
život!“ No dobrá, ta poslední věta byla až moc buranská, tak za rok. Dobře,
dobře, ale pod týden už nejdu!
Skončili jsme u toho, že jsme
byli v Praze. Ale kdo vlastně? No přece úplně exkluzivní výběr
matematických géniů z naší školičky. Konkrétně žáci vyššího gymplu
zamířili do Kongresového centra na soutěž Náboj. Ano, NÁBOJ, ale své „kuličkovky“
jsme bohužel museli nechat doma, na cestu jsme měli povoleno přibalit si krom
svačiny a rýsovacích potřeb jen tu spoustu našich vědomostí a optimistickou
náladu, takže to pro nás prakticky nebylo nic nového.
Bylo sice skvělé vyjíždět ranním
autobusem „až“ v 7.20, ale o to horší bylo zjištění, že jsme přijeli
o
hodinu dříve, než měla začít soutěž, ale hlavně jsme byli děsně zklamáni z toho,
že náš poněkud náročný maraton a přesun z autobusového nádraží, doplněný i
během, byl marný! A jelikož jsme byli asi až moc nespokojení, tak karma začala
působit a na zpáteční cestě jsme si užili moc pěkné kolony a hlavně „vzrušující“
pohledy na hlavní město, měnící se v intervalu zhruba pěti minut.
Soutěž samozřejmě probíhala bez
komplikací a za dvě hodiny počítání nastal „překvapivý“ pocit uvařeného mozku. Úlohy
byly všech typů náročnosti, ale většinou jsme i vsadili na pouhopouhý typ tzv.
od oka. Umístění sice nebylo nejlepší, ale bereme to sportovně s tím, že „jsme
nechali schválně vyhrát ty méně vzdělané, aby jim to nebylo líto“.
A ani nás nenechali o hladu,
darem nám každému byla přidělena jedna bageta a pití + jsme dostali ještě
nějaké reklamní předměty, převážně matfyzácké (- čeština nejvyššího levelu).
Celkové zhodnocení této soutěže
by mohlo znít asi takto:
- Matika je super věc, když ve vás zrovna lítají ty pravé buňky.
- Pokud pro vás neplatí bod č. 1, tak máte smůlu a hodně štěstí.
- Ten pocit, že se vyskytujete v místnosti, určené převážně pro inteligentní lidi, je opravdu hřejivý a povzbuzující.
- Příští rok je zlato jasné!
Komentáře
Okomentovat