Okulár do přírody Vimperska: "Moudré" sovy

O sovách platí všeobecné tvrzení, že jsou moudré. Už v dobách starověkého Řecka byl zobrazován sýček jako pomocník bohyně Athény, bohyně moudrosti. Kolem sov se oplétají mnohé další pověsti například, že houkání sýčka přivolává smrt, v historii se u postele nemocného rozsvěcovala svíčka, kolem níž létal noční hmyz, který sýček lovil. Za určení zvířete moudrosti vděčí svému skvělému zraku a jakoby lidskému postavení očí. Jednu věc jim nesmíme upřít a to že, společně s papoušky a krkavcovitými je řadíme k ptákům s nejdokonalejším mozkem a nejrozvinutější mozkovou činností.

Souvisí to patrně s velmi výkonnými smysly, zvláště zrakem a sluchem. Vnitřním tvarem se však jejich oči lidským zdaleka nepodobají, jsou kuželovité.Oči sov patří k nejdokonalejším zrakovým orgánům mezi ptáky, jsou skvěle přizpůsobené vidění ve tmě. Zatímco na dálku sovy vidí velmi dobře, na předměty zcela blízké nedokáží kvůli nehybnosti očí zamířit. Proto se, například při porcování kořisti, řídí pomocí štětinovitých pírek u kraje zobáku (vibrisy). Zorný úhel obou očí je menší než u ptáků s postranním postavením očí (160°), sovy však tento nedostatek dokáží kompenzovat schopností otáčet hlavou až o 270°. Na rozdíl od všech ostatních ptáků používají při mrkání horní, nikoli dolní víčko.

Kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum)

Velmi dobře vyvinutý mají též sluch, který dokáže vnímat zvuky v rozsahu od cca 50 do 21 000 Hz. Citlivost sluchu u sov je tak výrazně větší než u ostatních ptáků, což jim umožňuje lovit i
v podmínkách, kdy mohou kořist přesně lokalizovat pouze pomocí sluchu. K tomu jim napomáhá také asymetričnost sluchového aparátu (jedno ucho je umístěno výše než druhé), díky které jsou schopny naprosto přesně určit pozici kořisti. 

Velikost je značně rozmanitá. Nejmenším zástupcem
v ČR je kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), který dorůstá sotva 16 cm,

Výr velký (Bubo bubo)

největším je výr velký (Bubo bubo), kteří mohou dorůstat velikosti mezi 60 – 71 cm, v rozpětí křídel měří téměř 2 m a vážit až 4,5 kg. Hnízda zpravidla nestaví, ale vejce kladou do starých hnízd jiných ptáků, dutin stromů, na zemi. Většinou mají velmi nenápadné „maskovací“ zbarvení, navíc jejich výjimečně měkké peří 

s hřebínkovitým okrajem umožňuje naprosto tichý let. 

To jim nejen napomáhá při přiblížení k nic netušící kořisti, ale navíc umožňuje orientaci sluchem, kterou by šustot normálních křídel rušil. Tím, že mají tak načechrané peří, tvoří dojem, že jsou větší, než tomu tak ve skutečnosti je. Kolem očí mají vějířovitě uspořádané peří – závoj. Podobně jako dravci mají zahnutý zobák. Nohy jsou u většiny druhů opeřené po prsty, 

u některých až po drápy; u ketup je běhák zcela neopeřený. Čtvrtý prst, tzv. vratiprst, se může otočit dopředu nebo dozadu.