Jak na Nový, tak po celý?

Nejsem bůhvíjaký přívrženec pranostik a podobných důvěryhodných předpovědí, jako je kupříkladu horoskop či čtení z ruky. Pokud se ale nějakým způsobem v blízké budoucnosti dokáže, že na rčení ,,Jak na Nový rok, tak po celý rok" je alespoň špetka pravdy, nejspíše bych se měla obávat toho, že v roce 2017 to opravdu lehké mít nebudu. 


Teď si všichni určitě myslíte, že jsem se neskutečně zlískala o Silvestru a druhý den trpěla nepěkným bolehlavem, mé hrdlo připomínalo Saharu a měla jsem při každém hlasitějším zvuku v hlavě hasičskou sirénu. To se pekelně mýlíte. Z šesti koupených Frisec jsem ztěžka dopila jedno a ochutnala jsem pochybný Top Topico-něco-smíchanýho. Důležité zůstává, že to bylo dobré a že jsem do postele ulehla střízlivá. 

Následující ráno, kdy jsem se probudila po necelých pěti hodinách spánku (čti spala jsem tak málo, že i ve škole si schrupnu víc), jsem den skvěle začala plněním nového předsevzetí o zdravém životním stylu a dala jsem si tři kousky skořicové buchty a navrch asi dvě pizza housky. A když jsem se jakžtakž rozkoukala, chtělo se mi zase spát. A proto mi můj milý přítel oznámil, že za hodinu vyrážíme na Věnec.

Poté, co jsem dostala slib, že se po pochodu smrti mohu koupat ve vaně, jak dlouho budu chtít, jsem zatnula zuby, přesvědčila sebe samu, že nějakou půlhodinkovou vycházku hravě zvládnu a vydala se na novoroční túru. Vypůjčila jsem si od drahého tričko, protože si přeci nebudu potit vlastní oblečení, snědla na kuráž jogurt, protože pořád jedu zdravou stravu, a s ne moc nadšeným výrazem ve tváři opustila teplo a pohodlí domova.

Po neustálém reptání, že jsem měla raději zůstat doma a číst si s hrnkem horké čokolády knížku, mi bylo odvětěno, že jsem si počtení měla vzít s sebou a číst si za chůze. Těžko jsem mohla přede všemi lidmi důchodového věku, kteří na rozdíl ode mě vypadali, že si ten výšlap dokonce užívají, přiznat, že stíhám sotva dýchat a koukat na zem, abych o něco nezakopla. Tak jsem si poznámku typu ,,To bych tak stihla přečíst maximálně svou závěť" nechala pro sebe a dál předstírala, že mám alespoň nějakou fyzickou kondici.

Byla jsem nahoře, konečně. Zatímco všichni ostatní vypadali jako na začátku výletu, já jsem připomínala někoho, koho jsem vám popisovala na začátku. (S tou Saharou a tak) Proto si dozajista dokážete představit, jak nadšená jsem asi byla, když se ohlásilo, že se celá parta zvěční na fotografiích. Mé nadšení se zdvojnásobilo, když jsem zjistila, že na třech fotkách ze čtyř pšíkám. 

Přišel okamžik, na který jsem se těšila ze všeho nejvíc. VANA! Strávila jsem tam něco málo přes půhodiny! A pak přišla další rána, začalo mě neskutečně bolet břicho. Když bolest nepřešla ani po půl hodině, začínala jsem si trochu dělat starosti. Po hodince bylo jasné, že se mě někde chytnul velmi škaredý virus, který způsobil, že jsem následující noc v pravidelných intervalech chodila objímat záchodovou mísu a vyhazovala ze sebe veškeré jídlo, které jsem za dva dny tak pracně dostávala dovnitř. 

Další den už jsem byla v pohodě, ale když se mě mamka zeptala, jestli náhodou nemůžu být těhotná (nemůžu), blesklo mi hlavou, že by rok 2017 byl přinejmenším velmi zajímavý.

Komentáře

  1. Ha :D Nesnáším otázky rodičů, nejsi těhotná? Jenom když ti je špatně..Je to trapný a ne vtipný :D
    www.littlepieceofmyhappiness.blogspot.com

    OdpovědětVymazat

Okomentovat