Ve čtvrtek 27. 4. jsme se vydali (3. A a 7. G) do Prahy. Cílem našeho výletu byla návštěva americké ambasády, kam nás pozval skvělý americký diplomat Tonny, který byl u nás ve škole. Prohlídce ambasády předcházela ještě exkurze Národního divadla a celý den jsme zakončili dobrodružnou výpravou Prahou.
Výjezd byl již v 6:30, abychom se vyhnuli časovému presu, což se opravdu povedlo. V Praze nás pan řidič vysadil nedaleko Národního divadla. Když jsme vešli dovnitř, přivítal nás velice sympatický postarší pán, který nás divadlem prováděl. Kromě hlediště, kde jsme viděli Hynaisovu oponu a část zkoušky, jsme navštívili i jiná zajímavá místa. Například prezidentskou lóži, kam (ostuda) pan prezident Zeman ještě ani jednou nevkročil. Mohli jsme se podívat do kamenných tváří významných herců, kteří kde hráli. Ve sklepě, kde se nacházejí původní kameny, jsme objevili i kámen z Boubína ze Šumavy a byly zde k vidění také dva modely divadla. Nakonec jsme vystoupali až na balkon/terasu Národního divadla, odkud byl na Prahu krásný výhled.
Další zastávkou byla ambasáda, kam jsme cupitali od divadla přes přelidněný Karlův most. Na místě určení jsme byli zděšeni, protože hned naproti policisté zastavovali téměř každé auto a naléhali, aby řidič otevřel kufr i kapotu a něco hledali. Před ambasádou stáli další policisté a uvnitř byli ještě další. Uvnitř jsme byli zavedeni velmi sympatickou slečnou do menšího sálu s promítačkou a židlemi. Zde byl pán, který k nám začal z ničeho nic mluvit. Mluvil anglicky a pracoval zde jako sekuriťák. Vysvětlil nám, proč je zde taková koncentrace policistů (den před naší návštěvou zde byla nahlášena bomba) a pak se s námi bavil na různá témata. Prostor byl samozřejmě i na otázky. Pán byl sympatický a vtipný, ale většina z nás už umírala hlady a to nás chtěli vzít ještě do knihovny. Když pán skončil, naše žaludky zaplesaly, jenže... Najednou přišel jiný pán, což byl Čech a začal nám
v angličtině s nehezkým přízvukem a zvláštním německým "alzo" vyprávět o studiu ve státech. A že mu to trvalo. Po docela dlouhé době jsme šli do pěkné a útulné knihovny, kde to bylo zajímavé a krátké zároveň.
Jelikož na Petřín už čas nezbyl, dostali jsme bojový úkol. Rozkaz zněl jasně: "Teď máte rozchod. Jste dospělí, takže se sejdeme na Knížecí, odkud ve čtyři odjíždíme." Jelikož se většina v Praze vyzná, všichni jsme zajásali, že máme volno a letěli jako o život splašit něco k jídlu. Všichni jsme se úspěšně z Malostranského náměstí dopravili na Knížecí a hádejte, kdo přišel poslední?
(Paní učitelky, ale pšššt!)
Komentáře
Okomentovat