„Shakespeare napsal veršované drama, jehož obě složky, poetická i dramatická, jsou v rovnováze. A jak se v ostrých střizích střídají postavy, nálady a zákruty děje, tak se vedle sebe ocitají - vždy v souladu se svou dramatickou funkcí - polohy výsostné lyrické poezie i obhroublé prózy, slova vznešená i vulgarismy, místa bombasticky ornamentální, lascivní popěvky, slovní hříčky, omletá klišé i originální metafory,” tolik překladatel Jiří Josek k divadelní inscenaci Romeo a Julie v podání Divadla na Vinohradech, kterou jsem měla možnost zhlédnout v rámci výuky českého jazyka.
Musím uznat, že režisér vinohradského divadla Juraj Deák se shakespearovské klasiky přibližně z roku 1596 ujal s bravurou. Drama má spád, děj je dynamický a ozvláštnění v podobě promítání promluv veronského vévody (hraje Tomáš Töpfer) na plátno činí renesanční tragédii svěžejší.
Přestože obyčejné kulisy v podobě nehodících se ocelových konstrukcí ráz celé hry příliš nepodtrhují, velmi vydařené kostýmy (dílo Sylvy Zimuly Hanákové) dokonale doplňují charaktery všech postav. Julie (Sabina Rojková) jako nezbedné čtrnáctileté děvče pobíhá v jemných splývavých šatech, melancholický Romeo (Marek Lambora) je v kožené bundě atraktivní a mladistvý, zatímco paní Kapuletová (Antonie Talacková) i paní Monteková (Eva Režnarová) působí ve svých robusních róbách konzervativně a chladně - svým vzezřením demonstrují nepřátelství obou rodů.
Vyzdvihla bych výkon Terezy Bebarové v roli prostořeké chůvy s dobrým srdcem a Václava Jílka, představitele Romeova přítele Benvolia, kteří se do svých rolí vžili tělem i duší a pohled na jejich výstupy byly opravdovým koncertem.
Jediné, co mě na zpracování populární tragédie zklamalo, jsou časté dvojsmyslné narážky a lascivní prvky v Benvoliově či Merkuciově chování v kombinaci s ušlechtilými promluvami. Také Kapuletův proslov (Svatopluk Skopal
k jeho dceři Julii plný hrubších výrazů mi nepřipadá úměrný k vážnosti hry. Fanoušci moderních úprav klasických dramat by však představení neměli co vytknout. Je poutavé, dynamické, podbarvené příjemnou hudbou (Ondřej Brousek) a zachovává hlavní myšlenky původní Shakespearovy hry - malichernost nevraživé zášti mezi lidmi, oslavu ženy a lásky.
Musím uznat, že režisér vinohradského divadla Juraj Deák se shakespearovské klasiky přibližně z roku 1596 ujal s bravurou. Drama má spád, děj je dynamický a ozvláštnění v podobě promítání promluv veronského vévody (hraje Tomáš Töpfer) na plátno činí renesanční tragédii svěžejší.
Přestože obyčejné kulisy v podobě nehodících se ocelových konstrukcí ráz celé hry příliš nepodtrhují, velmi vydařené kostýmy (dílo Sylvy Zimuly Hanákové) dokonale doplňují charaktery všech postav. Julie (Sabina Rojková) jako nezbedné čtrnáctileté děvče pobíhá v jemných splývavých šatech, melancholický Romeo (Marek Lambora) je v kožené bundě atraktivní a mladistvý, zatímco paní Kapuletová (Antonie Talacková) i paní Monteková (Eva Režnarová) působí ve svých robusních róbách konzervativně a chladně - svým vzezřením demonstrují nepřátelství obou rodů.
Vyzdvihla bych výkon Terezy Bebarové v roli prostořeké chůvy s dobrým srdcem a Václava Jílka, představitele Romeova přítele Benvolia, kteří se do svých rolí vžili tělem i duší a pohled na jejich výstupy byly opravdovým koncertem.
 |
| Zdroj: www.google.cz |
Jediné, co mě na zpracování populární tragédie zklamalo, jsou časté dvojsmyslné narážky a lascivní prvky v Benvoliově či Merkuciově chování v kombinaci s ušlechtilými promluvami. Také Kapuletův proslov (Svatopluk Skopal
k jeho dceři Julii plný hrubších výrazů mi nepřipadá úměrný k vážnosti hry. Fanoušci moderních úprav klasických dramat by však představení neměli co vytknout. Je poutavé, dynamické, podbarvené příjemnou hudbou (Ondřej Brousek) a zachovává hlavní myšlenky původní Shakespearovy hry - malichernost nevraživé zášti mezi lidmi, oslavu ženy a lásky.
Komentáře
Okomentovat