Tak co, byli jste hodní? Určitě ano, protože jinak byste toto nečetli a už dávno se smažili v pekle a čerti by do vás píchali vidlemi. Den, kterého se děti každý rok nejvíce děsí, je za námi a já si pokaždé v tomto období vzpomenu na to, jak jsem jako malá vždycky večer čekala v obýváku a modlila se, aby za mnou čerti nepřišli a abych nedostala uhlí a brambory. Napadlo mě ale, jak na to asi vzpomíná moje babička, protože je to přece už nějaký ten pátek a lecco se změnilo. Nedalo mi to a já jsem se jí na to hned musela vyptat. Pojďme se tedy podívat, jak vypadal 5. prosinec v dětství našich babiček.
Jak vzpomínáš na čerty z dob, kdy jsi byla malá?
Matně. Bylo to už dávno, ale pamatuji si, že nás tím maminka strašila už od podzimu a my se vždycky báli. Komu by se taky chtělo do pekla. Ve vesnici jsme měli partu, se kterou jsme chodili ven a vyváděli různé skopičiny, ale vždy, když měli chodit čerti, jsme sekali raději latinu, abychom pak nemuseli nic poslouchat.
Jakou jsi dostávala nadílku?
Dostávali jsme jen pár věcí. Hlavně ovoce, jako jsou jablka a hrušky, také hodně ořechů a buráků nebo domácí čokoládu zabalenou v barevných papírcích. Jednou jsem dokonce dostala i pletené palčáky s bílou hvězdou.
Pamatuješ si nějakou básničku, kterou si jim říkala?
To už opravdu ne, ale znala jsem jich hodně. Myslím si, že to byla ta typická Mikuláš ztratil plášť..., která se říká dodnes. Co už se dodnes tak nedrží (jestli vůbec), je modlitba. My jsme se museli před čertem a Mikulášem pomodlit.
Bála ses jich?
Bála a jak! Byl to pro mě takový velký strašák a výhrůžku toho, že přijde, jsem brala jako poslední upozornění. Doteď mám v sobě takový zvláštní pocit, když mají chodit. A to už mi je kolik let!
Když jsi byla už větší, chodila jsi s nimi?
Ano, chodila, ale ne za čerta. Vždycky jsem byla Mikuláš, který čerty krotil a rozdával dětem dárky, které jsem často uklidňovala, protože byly celé vystrašené.
Vidíš nějaký rozdíl mezi čerty dnes a předtím?
Určitě ano. Třeba ve sněhu. Pamatuji si, že jsme se v něm brodili a klepali kosu. Je i rozdíl v nadílkách a čerti mi přijdou více hrubší a divočejší. Dřív chodili maximálně dva a dnes jich přijde celá tlupa. Je to dáno asi také i dětmi, protože teď se chovají jinak. My jsme měli před čerty větší respekt.
 |
| Zdroj: www.google.cz |
Jak vzpomínáš na čerty z dob, kdy jsi byla malá?
Matně. Bylo to už dávno, ale pamatuji si, že nás tím maminka strašila už od podzimu a my se vždycky báli. Komu by se taky chtělo do pekla. Ve vesnici jsme měli partu, se kterou jsme chodili ven a vyváděli různé skopičiny, ale vždy, když měli chodit čerti, jsme sekali raději latinu, abychom pak nemuseli nic poslouchat.
Jakou jsi dostávala nadílku?
Dostávali jsme jen pár věcí. Hlavně ovoce, jako jsou jablka a hrušky, také hodně ořechů a buráků nebo domácí čokoládu zabalenou v barevných papírcích. Jednou jsem dokonce dostala i pletené palčáky s bílou hvězdou.
Pamatuješ si nějakou básničku, kterou si jim říkala?
To už opravdu ne, ale znala jsem jich hodně. Myslím si, že to byla ta typická Mikuláš ztratil plášť..., která se říká dodnes. Co už se dodnes tak nedrží (jestli vůbec), je modlitba. My jsme se museli před čertem a Mikulášem pomodlit.
 |
| Zdroj: www.google.cz |
Bála ses jich?
Bála a jak! Byl to pro mě takový velký strašák a výhrůžku toho, že přijde, jsem brala jako poslední upozornění. Doteď mám v sobě takový zvláštní pocit, když mají chodit. A to už mi je kolik let!
Když jsi byla už větší, chodila jsi s nimi?
Ano, chodila, ale ne za čerta. Vždycky jsem byla Mikuláš, který čerty krotil a rozdával dětem dárky, které jsem často uklidňovala, protože byly celé vystrašené.
Vidíš nějaký rozdíl mezi čerty dnes a předtím?
Určitě ano. Třeba ve sněhu. Pamatuji si, že jsme se v něm brodili a klepali kosu. Je i rozdíl v nadílkách a čerti mi přijdou více hrubší a divočejší. Dřív chodili maximálně dva a dnes jich přijde celá tlupa. Je to dáno asi také i dětmi, protože teď se chovají jinak. My jsme měli před čerty větší respekt.
Komentáře
Okomentovat