Tomáš Krejsa-Baví mě, když má písnička nějakou myšlenku

Tomáš Krejsa se narodil v Prachaticích v roce 1983. S muzikou začal v 7 letech, kdy začal chodit do ZUŠ v Prachaticích na zobcovou flétnu. V současné době vyučuje dechové nástroje a bicí v ZUŠ Volyně. Od roku 2000 hraje v hudební skupině TOP Band na tenor saxofon, klarinet a elektrickou a akustickou kytaru.

Kdy jste s muzikou začal? Jaká byla Vaše motivace?

S muzikou jsem začal v 7 letech, když jsem začal chodit do ZUŠ v Prachaticích na zobcovou flétnu. Můj otec hrál na klarinet, matka na klavír a děda z matčiny strany hrál na trumpetu a harmoniku, takže hudba u nás byla denním chlebem. Buď se u nás hodně zpívalo, nebo jsme chodili s rodiči na koncerty, kde třeba hrál děda nebo otec. Později, asi tak v 10 letech, náš děda založil takovou dětskou kapelku, kde jsme hrála všechna jeho vnoučata, bylo nás dohromady šest.  Děda s námi hrál na klávesy a psal pro naši sestavu aranže tak, abychom to všichni zahráli. To už jsem hrál na klarinet a později jsem se začal učit i na saxofon. Vždy o letních prázdninách jsme měli na chalupě v Doubravě u Vlachova Březí soustředění, které na závěr prázdnin končilo koncertem, kam byla pozvaná celá rodina, sousedé a známí. Takže to byla asi obrovská motivace k tomu, abychom hudbu dělali a bavilo nás to.

Jakou máte rád hudbu? Jaká je Vaše oblíbená píseň, kapela, zpěvák nebo zpěvačka?

Na tuto otázku vždy používám takovou frázi právě již zmíněného dědy Heřmana, že muzika se dělí pouze na dvě skupiny, buď je dobrá, nebo špatná a já mám rád hudbu dobrou J. Asi je mi jedno, jaký styl hudby poslouchám nebo hraji. Baví mě, když má písnička nějakou myšlenku, vtip, příjemnou melodii, nebo nápaditou harmonii. V podstatě jsem odkojený na hudbě dechové, swingové a rockové klasice z 80.-90.let. Oblíbených písní mám poměrně mnoho. Teď mě napadla píseň, kterou jsem přímo miloval v době, kdy jsem byl na průmyslovce v Písku od kapely Deep Purple – Child in time, byl jsem schopný si ji pouštět několikrát za sebou, teď už jsem ji dlouho neslyšel J.

Jaký je Váš nejoblíbenější nástroj, vím, že vyučujete v ZUŠ ve Volyni a hrajete velmi dobře na mnoho nástrojů. Na jaký nástroj jste začínal hrát?

V poslední době je asi můj nejoblíbenější nástroj klavír, na který jsem souběžně s klarinetem začal hrát asi v 9 letech. Vydržel jsem u toho bohužel  asi jen rok, nějak mi nešel do hlavy basový klíč a asi mi vadilo hrát každou rukou něco jiného. J Neměl jsem na to dostatek trpělivosti. Ke klavíru jsem se vrátil na střední škole, kdy mě bavilo jen tak brnkat známé melancholické melodie bez not. A pak jsem s tím „oblboval“ většinou zdravotní sestřičky na intru v Písku J, kde jsme také dali se dvěma spolužáky dohromady kapelu. Tam jsem se začal učit hrát na bicí, které se mi teď také docela hodí.

Jste spoluzakladatelem hudební skupiny TOP Band, jak k založení došlo?

To bylo asi v roce 2000, kdy jsme s bratrancem a mojí nynější ženou měli takové trio, které hrálo různě po svatbách a večírkách, kde jsem hrál na saxofon a kytaru. Po roce nám začalo vadit, že to není úplná kapela, když jsme měli elektronické bicí, basu atd. A v té době hrála v Prachaticích vyhlášená kapela Skarab, a něco podobného jsme chtěli dát dohromady, aby to bylo prostě stoprocentně živé. Tak jsme se smluvili s kamarády z prachatické dechovky, a získali tak basu, bicí, pozoun, alt saxofon a kytaristu a bylo nás rázem osm. První aranže nám napsal děda a další už psal můj bratranec Václav Prokop. (pozn. red.: spoluzakladatel Topbandu)

Máte ještě jiné záliby než hudbu?

Můj hlavní koníček je opravdu hudba, ale rád třeba také v zimě lyžuji, pokud je čas a zrovna nikde nehraju, anebo manželka zrovna nerodí J. Třeba loni jsem na sjezdovkách nestál ani jednou, tento rok to snad zvládnu. Myslím, že alespoň s naším tříletým synem se o to budeme pokoušet.

Na kterých sjezdovkách Vás se synem můžeme potkat? Máte nějakou oblíbenou destinaci?

Nejčastěji jezdíme na Libínské sedlo, které je vzdálené pouze 7 kilometrů od Prachatic, kde bydlím.

Dáváte si nějaké novoroční předsevzetí a dodržujete je?

Předsevzetí si už moc nedávám, právě proto, že je moc nedodržuji. Už jsem asi nad sebou zlomil hůl. J

Máte nějaké plány do budoucna?

Dávám si od jisté doby jen malé cíle a na poměrně krátkou budoucnost, protože člověk nikdy neví, co se může stát zítra. Teď je asi můj největší cíl dostavět dům, který rekonstruuji, abychom se mohli alespoň do příštích Vánoc nastěhovat. Pak teprve budu řešit další věci J.

Ráda bych Vám poděkovala za rozhovor a přeji Vám i našim čtenářům v novém roce hodně štěstí a zdraví. Mějte se dobře a něco pro to dělejte, nikdo to za nás totiž neudělá.

Jana Zábranská