Jeden den mého mezinárodního života

Aneta Staňková - Evropa ve škole 2018

„Dobré ráno, miláčku, musíme vstávat,“ budí mě polibkem můj přítel Tomáš. Mluvíme spolu zásadně česky, přestože žijeme v rakouské Vídni a oba máme němčinu v malíku. Neochotně vstávám a chystám snídani v neuklizené kuchyni, kterou sdílíme spolu s dalšími obyvateli bývalé továrny na rakve, jež nyní slouží jako ubytovna pro studenty.

„Good morning, would you like to eat some porridge with me?¹” vyruší mě spolubydlící Roya, která přišla do Rakouska z Izraele. Ačkoliv zde žije už dva roky, angličtina je jí stále bližší. Nabídku na společnou snídani radostně přijímám, neboť ovesnou kaši mám velmi ráda: „That’s a great idea. I’ll just let Tomáš know.²”

Po vydatné malinové kaši a silném tureckém čaji se loučím s Tomášem a pospíchám na tramvaj, která mě dopraví až k univerzitě. Dobíhám k zastávce a v poslední chvíli naskočím do rozjíždějícího se monstra. U automatu na označení jízdenek stojí můj kamarád Manuel. Jen co se pozdravíme, začne mi vyprávět o svém dobrodružném pobytu ve Španělsku. Je plný dojmů a nadšeně líčí, jak vypadá život v hippie komunitě a ve squatu. „Hasta la vista!³” snažím se zapůsobit svou chabou španělštinou a vystupuji na zastávce „Universität/Ring“.

Po náročném dopoledni, stráveném nad sbírkami zákonů v přeplněné knihovně, vyrážím na oběd do čínské restaurace, jež vlastní moji přátelé ze Šanghaje. Do Rakouska přišli za prací a také kvůli lásce k hudbě. Nervózně vybaluji dřevěné hůlky na jedno použití a hltám jedno sousto rýžových nudlí za druhým. „很快見到你⁴,“ loučím se a utíkám do posluchárny, kde mě čeká dlouhá přednáška z trestního práva.

Okolo sedmi hodin večer se doma scházíme s Tomášem. Oba máme za sebou náročný den, a tak pro zlepšení nálady začneme zpívat: „To ta Hel'pa, to ta Hel'pa, to je pekné mesto...”. Je to náš rituál na uvolnění. „Grias euch! Leid, ess ma heut wos. Wos soi i kocha?⁵“ ozve se z telefonu Christopherova huhňavá rakouština. „Hallo, ja gut, wir kommen gleich vorbei und dann machen wir etwas zusammen, okay?⁶” odvětím svou spisovnou němčinou s mírným bavorským akcentem, kterým mě poznamenal život v Pasově.

Po příchodu z večeře u Christophera padáme s Tomášem únavou do postele. „Andělíčku, můj střážníčku, opatruj mi mou du..., mou du...,” snažíme se vzpomenout si, jak pokračuje modlitbička, kterou mě učila moje dnes již dlouho zesnulá babička. Na mysli máme totiž jen: „Pater noster, qui es in caelis, sanctificetur nomen tuum...⁷“

Poznámky:

¹ Dobré ráno, dáte si se mnou trochu ovesné kaše?

² Ahoj, to je skvělý nápad. Jen dám vědět Tomášovi.

³ Uvidíme se!

⁴ Zatím,

⁵ Zdravím vás! Přijďte dnes na večeři. Co mám uvařit?

⁶ Ahoj, tak dobře, hned přijdeme a poté něco společně uděláme, jo?

⁷ Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé...