"K čemu mi to jednou bude?"

„K čemu mi to jednou bude?“ To je přesně otázka, kterou si pokládají asi všichni středoškoláci a zejména gymnazisté. Není to tak? I já patřím mezi ty, kteří si myslí, že jsou pro ně například kvantová čísla nebo druhy bakterií a sinic zbytečné.

Když se na problém podívám očima studenta/tky, řekla bych, že je to, co se někdy učíme, i zbytečné. Nevím, proč se učíme něco, co v životě ani potřebovat nebudeme. Jenomže když se nad tím zamyslím, to já jsem si jako střední školu vybrala právě gymnázium, takže se vše stejně tak jako tak budu muset naučit. Mohla jsem si vybrat jinou střední školu s jednooborovým zaměřením, jenomže nevím, co chci vlastně jednou v životě dělat.

Na druhou stranu jsem už mnohokrát od dospělých lidí slyšela, že teď si stěžuji, ale právě že nevím, co chci a co budu dělat. Takže mi třeba nakonec budou „zbytečná“ kvantová čísla dobrá. Nikdy nevíte, co se vám stane zítra, natož jednou v životě… Stejně tak to ale nemůže vědět člověk, který má úzkou specializaci. Už se lidem stalo, že je vystudovaný obor přestal bavit a myslíte si, že se vám to stát nemůže?

Můj celkový názor na větu: „K čemu mi to jednou bude?“ je ten, že je sice fakt, že nevím, co budu jednou v životě dělat a také co k tomu budu potřebovat, ale učit se nazpaměť něco, co se mi stejně za měsíc „vykouří z hlavy“, je podle mě zbytečnost a ztráta času. Nebo ne? 
Zkrátka každý na to má jiný názor…

https://www.google.cz/search