 |
| Zdroj: Soukromý archiv Vojtěcha Buriana |
Dospívání
Potápí se, potápí se
v moři temném malá loď.
Nikdo ji už nezachrání,
nevytáhne z hloubi vod.
Topí se tam, topí se tam
s ní i naše vzpomínka,
o tátovi a mamince
a celé bradě od mlíka.
Vytrácí se,vytrácí se
z paměti období štěstí.
Teď všichni ti jdou po ulici
a postupně zapomínají na dětství.
Tajemství
Tajíš mi něco,
a já to vím,
bojím se přesto,
a proto ti povím,
že v lásce není místo
tajemství schovávat,
tak pojď za město,
tam není se čeho obávat.
Pokud to nepovíš,
budeš se v tom topit,
když mé prosbě vyhovíš,
můžeme se vyprostit
z dávných a bolestivých
lží a pravd
a nocí bezesných.
To bych byl rád!
Spolu to zvládneme,
stačí jen věřit,
že tu tíhu uneseme
a budeme vědět, kam ji uložit.
Komentáře
Okomentovat