Foto: JT
Vždycky
jsem sestře záviděla, že na ten kouzelný nástroj umí hrát. Pod jejíma rukama se
staré housle s otřískaným lakem měnily v živou bytost. Připomínaly mi sladkou
bílou labuť, která umí stejně tak vysokým jemným hlasem tesklivě naříkat, jako
si vesele pobrukovat v nižších tóninách.
Dneska ráno ale ležely její housle
na poličce u stolu nějak smutně. Černý futrál se zdál ještě tmavší, přestože
kůže, jíž byl potažený, byla stále ošoupanější a místy se už začínala
odlupovat.
Vzala jsem je něžně do rukou a
položila na stůl. Staré držadlo, které prošlo jistě už stovkami dětských ruček,
se na sluníčku začínalo mile lesknout. Dotkla jsem se levého závěru. Lehce při
otevírání zavrzal, ale nakonec povolil. Nedočkavě jsem otevřela i druhý pantík
a zvědavě nahlížela do vnitřního pouzdra potaženého matným červeným plyšem.
Okraje byly lemovány lesklou rudou služkou spletenou se
zlatou nitkou v roztomilý copánek.
Smyčec s dlouhými žlutobílými
koňskými žíněmi byl uschován ve víku, jemně přidržován červenými příchytnými
ručičkami. Ještě byl dokonce od posledního hraní pocukrován popraškem paní
Kalafuny, která sama sídlila v malé přihrádce v hlavě futrálu.
Na ni jsem ale skoro zapomněla. Už
jsem totiž očima hltala ty nádherné housle!
Ležely trochu namyšleně, trochu
zasněně na červeném plyši. Jejich basovitý tvar mi připomínal barokního
andělíčka s vypouklým bříškem. Uchopila jsem je váhavě za dlouhý krček ze
světle žíhaného dřeva. Palcem jsem přejela po dlouhých strunách táhnoucích se
od černého dřevěného struníku s dolaďovačem přes vyřezávanou kobylku.
Rychle šplhaly po hmatníku přes krček až k ladně stočené hlavě, kde se nenadále
ztrácely v količníku. Natáčely se na nové kolíčky jako hedvábné vlasy marnivé
dívky na úzké natáčky.
Okouzleně jsem naslouchala jejich
zvuku. E. A. D. G. Tóny mi již pomalu doznívaly v uších, ale housle se mi stále
chvěly v rukou. Třásly se tak, jako by někde ve svém nitru dusily pláč.
Polekala jsem se.
Když jsem pak roztřesenýma rukama
přejížděla po víku houslí, pochopila jsem jejich bolest. Lak na zadní straně
stejně jako na lubech se ještě krásně leskl a třpytil, zatímco bříško bylo již
odřené a ohmatané. Zřetelně jsem pod bříšky svých prstů cítila jemné jizvičky a
prasklinky způsobené stářím i kalafunovým práškem. Vypadaly jako upracované,
popraskané ruce mojí maminky.
Byly krásné! Kdesi se vzala malá
slza a stékala mi po tváři, aby se pak s tichým zazvoněním rozbila o
podbradek houslí. Rychle jsem ji setřela.
Naposledy jsem pohladila staré
housle zdobené dvěma vyřezávanými ef, položila je do futrálu
a
zasněně zaklapla víko.
Komentáře
Okomentovat