Koncert před Rudolfinem aneb Jak jsem to viděla já

Myslím, že nikdo nebyl zrovna dvakrát nadšený, když nám paní učitelka Tláskalová minulý rok rozdala k prostudování noty k oratoriu, které se rozkládalo na 87 stranách. Měli jsme před sebou hodně zkoušení, a dokonce dvě speciální víkendové zkoušky, kvůli kterým jsme jeli až do Prahy a přespávali ve školách na zemi.

koncert z našeho pohledu 

Zkoušky byly hodně dlouhé. Zpívat jednu část klidně čtyřicetkrát dokola kvůli tomu, že se našemu dirigentovi nezdála jedna notička, nebo proto, že jsme byli o šestnáctinku později, nás všechny vyčerpávalo. Sílu jsme většinou dobíjeli hraním pokeru a jiných karetních her anebo potulováním se po neznámé škole, ve které jsme noclehovali, což bylo dobrodružství hlavně v noci, když jsme nemohli spát. Musím ale přiznat, že přestože nás Libor (dirigent) chvílemi svýma geniálníma hudebníma ušima štval, vytěžil z nás to nejlepší a my jsme, dle mého, podali výborný výkon.

přípravy
Koncert jsem si užila, a jak bylo vidět, diváci také. Nejen proto, že se jedná o nádherné dílo a já jsem si ho mohla vychutnat uprostřed zpívajích nadšenců, ale i proto, že se kolem Rudolfina vznášela příjemná atmosféra, kterou jak publikum, tak sbor vytvářely. Až na pískající tramvaje, které nám párkrát znemožnily začít skladby, byl koncert bez chyby (zajímalo by mě, jestli si Liborovy uši myslí to samé).

Těším se na další podobné vystoupení, jen doufám, že příště nás nebude rušit zvuk tramvají.
CANTO a  ostatní sbory

Komentáře