Také se Vám to stává?

Znáte ten pocit bezmoci, kdy usínáte při nějaké vyučovací hodině? Rozumím vám! Snažíte se, seč vám síly stačí, ale nejde to! Nemůžete to vydržet! Nemůžete si pomoct! Samy od sebe se vám zavírají oči.

Nejhorší ze všeho ale je, když víte, že vás ten/ta učitel/ka vnímá a pozoruje, a když ví, že usínáte. Vy se pak ale musíte o to více snažit neusnout. Nejde to! Nedá se nic dělat! Je to horší než chytlavá písnička. Je to horší než vaše nejoblíbenější jídlo. Je to horší než pocit před kýchnutím. Zkrátka vás to úplně "pohltí"!

Ještě jsem bohužel nepřišla na to, jak to zastavit nebo jak tomu předejít.

Když se vám to stane během odpoledního vyučování, dá se to ještě nějakým způsobem pochopit,
ale hned druhou... třetí..., nebo dokonce i první hodinu?!

Nejlepší by bylo se v noci alespoň trochu vyspat. Možná jsem jediná, ale i když spím, jak dlouho chci, škola mě unaví natolik, že jsem v ní opravdu schopná usnout.

A teď přijde to nejhorší... Také nesnášíte ten pocit, když už vám chybí pouze deset vteřin do úplného vypnutí a někdo po vás něco chce?

V životě je opravdu spoustu nepříjemných okamžiků a pocitů, které vedou pomalu až k zbláznění,
ale usínání při hodině je na druhou stranu oproti pocitu nervozity, když si učitel vybírá někoho na zkoušení, jako pohlazení. Nyní mě ale napadá - využijme nadcházejících svátků k doplnění spánkového deficitu:-)

Google.com

Komentáře